Pověst z Chomutovska: Za stavbou Jirkova stojí velká tragédie i velký vděk

Hrad Najštejn (uvádí se i Nuestein) poblíž dnešní Jirkovské nádrže a někdejší hrad Borek (později přestavěn na zámek Červený hrádek) to k sobě  neměly daleko. Kdysi na nich ale žili dva nesmiřitelní nepřátelé. Zatímco Najštejn byl obávaným sídlem loupežných rytířů, na Borku sídlil pán, který se snažil kupce a pocestné proti výpadům lupičů chránit. Byly z toho rozbroje, výpady jeden proti druhému, tekla krev.

Pán z Najštejnu se neštítil ničeho, proto se rozhodl, že když to nejde zbraněmi, porazí svého protivníka jinak - unese mu malého syna a vychová ho tak, aby svého otce nenáviděl.
„Jednou ho i zabije,“ přál si...

Využil příležitosti, kdy bylo dítě v lese, jeho doprovoz povraždil a chlapce odvezl. Na místě nechal zakrvácené šaty, aby si pán z Borku myslel, že jeho syn je mrtvý.

Ten chlapce oplakal. Naštěstí pro něj se mu ale pak narodila dcera, která mu dělala jen radost.

Záměr pána z Najštejna se podařil. Z chlapce, kterého přesvědčil, že je jeho otcem, vychoval zdatného šermíře, který se snažil svému údajnému otci ve všem vyrovnat a zavděčit. Loupil, vraždil jako on, dokonce ho prý i předčil.

Až při jednom výpadu na skupinu kupců osádka hradu Najštejn narazila na přesilu. Kupci měli s sebou ozbrojence, které si pro přechod Krušných hor vyžádali právě na Borku. Že v kraji řádí banda z Najštejna nebyla žádným tajemstvím. Obzrojenci kupce nejen uchránili, ale pobili i družinu loupeživého rytíře. Zraněnému pánu z Najštejna se sice podařilo uprchnout na koni, síly mu ale stačily jen na to, aby dojel do svého hradu.
„Pomsti mě, ať to stojí cokoliv,“ zapřísahal mladíka a zemřel.

Ten věděl, že pán z Borku má krásnou dceru. Rozhodl se tedy, že se pomstí tím, že mu ji unese.  Tak dlouho čekal na přáležitost, až se mu podařilo přepadnou ji i její doprovod při cestě lesem. Odvezl dívku na Najštejn a nabídl ji manželství. Dívka ale po cestě nechávala znamení, takže její otec rychle zjistil, kdo a kam ji unesl.

Svatební šaty|foto:Fotobanka Pixabay

Zatím se na Najštejnu vše připravovalo na svatbu. Nic nepomohl pláč a prosby. Nový pán hradu už dokonce poslal pro kvěze. V té chvíli ale udeřil na jeho hrad pán z Borku, který chtěl osvobodit svou dceru. Protože se mu podařilo získat pomoc dalších šlechticů z okolí, byl v přesile a nakonec se probil na nádvoří hradu Najštejn.

Mladý muž, když viděl, že jeho hrad padne, vyběhl na věž, kde věznil dceru pána z Borku, vystrčil její hlavu z okna a pohrozil jejímu otci: „Pokud neotáhneš, vyhodím ji z věže ven,“ křikl.

Ze skupiny sloužících na Najštejnu se prodrala stará chůva, která se o chlapce kdysi starala a znala pravdu.

„Pro boží smilování, nedělej to. Je to tvá sestra,“ vykřikla a rychle vypověděla celý příběh.

Mladý muž byl v šoku. Uvědomil si, že právě chce zabít vlastní sestru, celý život škodil svému otci a ten teď stojí na nádvoří s obnaženým mečem. Přepadlo ho zoufalství. Sestru stáhl zpět do místnosti a sám vyskočil z okna věže.

Pán z Borku tak podruhé opakal svého syna. Jeho tělo pak pohřbil na svém hradě. Zachránil ale dceru. Z radosti, že se to podařilo, povolil svým podaným, aby si na březích Bíliny vystavěli nové domy. Položili tak základ městu Jirkov.

Jirkov - Červený hrádek|foto:Ladislav Bába

Samotné město Jirkov uvádí, že se příběh měl stát kdysi ve 12. století, ale oba hrady byly vystavěny o dvě století později. Kdo ví, jak to tedy celé bylo. Skutečností ale je, že na místě bývalého hradu Borek dnes stojí zámek. Jeho jméno - Červený hrádek - vznikl díky tomu, že mu někdejší majitel nechal po dokončení natřít stěny na červeno.