Poklad z galeony Nuestra Señora de Atocha

Je to příběh, který spadá do vrcholného období španělského zlatého věku, kdy Španělé drancovali nerostné bohatství svých amerických držav a financovali z něj nejen životní styl královského dvora ale také války na evropském kontinentu. Mimochodem – hromadami zlata z kolonií si zároveň přivodili inflaci, ale to je zase jiný příběh.

Tragédie ve Floridském průlivu

Zlatý prut vyzvednutý z vraku galeony Nuestra Señora de Atocha|foto:Jewel Samad, AFP Photo / Profimedia

Každý rok tehdy Španělé vypravovali z Nového světa dvě veliké flotily vezoucí stříbro, měď, zlato, smaragdy, perly a také tabák a indigo, ale i hotové výrobky, především děla nebo mince. Cestu vedle pirátů komplikovaly hurikány, které řádí v karibské oblasti. Odhaduje se, že španělskou korunu připravily o nějakých tisíc lodí. Podobné to bylo s velkou flotilou, která vyplula 4. září roku 1622 z kubánské Havany.

Nejcennější náklad vezly galeony Santa Margarita, a především Nuestra Señora de Atocha – Panna Marie Atočská. Náklad na této galeoně byl tak ohromný, že jen jeho zaevidování a naložení trvalo dva měsíce. Druhý den po vyplutí při plavbě Floridským průlivem flotilu dostihnul hurikán. Den na to, 6. září 1622, se osm lodí potopilo. Včetně Santa Margarity a galeony Nuestra Señora de Atocha.

Hledání potopeného pokladu

Hledač pokladů Mel Fisher se zlatou mísou vyzvednutou z vraku španělské galeony Nuestra Señora de Atocha 3. června 1982. Nástěnná malba za ním zobrazuje galeonu a její sesterskou loď Santa Margarita, potopené v roce 1622 u souostroví Florida Keys|foto:William A. Smith, ČTK / AP

Pro Španělsko byla ztráta bohatství, které vezly, tragédií. Ihned bylo vysláno několik lodí, aby potopené poklady vyzvedly. Pět námořníků, kteří se jako jediní z více než dvou set padesátičlenné posádky Panny Marie Atočské zachránili, označilo místo, kde se lodi potopily. Margaritu se podařilo nalézt a v dalších letech i vyzvednout část jejího nákladu ze dna, ale Nuestra Señora de Atocha jako by se vypařila. Za šedesát let usilovného hledání ji zoufalí Španělé nenašli. V hloubce sedmnácti metrů v klidu ležela tři sta padesát let.

Objevit se ji podařilo až americkému potápěči a hledači pokladů Melu Fisherovi. Spolu se svou rodinou a společníky začal s hledáním ve Floridském průlivu v roce 1969. O rok později vyzvedl část nákladu ze Santa Margarity; v roce 1973 stříbrné pruty, které se zdály pocházet z lodi Nuestra Señora de Atocha. O dva roky později to potvrdily nálezy děl, které byly označeny přímo jako děla z Atochy.

Zlato, stříbro a drahé kamení

Bill Burt, potápěč ze společnosti Mel Fisher's Treasures, se zlatým řetízkem, vyloveným v roce 2011 z vraku lodi Nuestra Señora de Atocha u Floridy|foto:Sharon Wiley, AFP Photo / Profimedia

V následujících deseti letech skupina Mela Fishera vyzvedla většinu potopeného pokladu: celkem šlo o několik tisíc mincí, 40 tun zlata a stříbra a kolem třiceti kil kolumbijských smaragdů z dolu Muso, které jsou považovány za nejkrásnější na světě. Tehdy se hodnota pokladu odhadovala na nějaké půl miliardy dolarů. Dnes už je to mnohem víc.

Z Fishera se stal milionář. To se ale moc nelíbilo státu Florida, který po něm požadoval čtvrtinu nálezu. Strhla se soudní bitva, kterou Fisher nakonec vyhrál, ovšem případ přispěl k tomu, že v roce 2001 byla přijata mezinárodní úmluva organizace UNESCO o ochraně podmořských nálezů. Mezitím Guinessova kniha rekordů označila loď za nejcennější vrak a jeho náklad za největší podmořský poklad. A to přitom část z něj ještě leží na dně. Mimo jiné například 300 prutů stříbra a několik děl…