Podnikavý kočí, podvržené pravěké písmo z Žatecka a devadesátiny tajemné lochneské nestvůry Nessie

4. září 2023

Podvržené pravěké písmo z Žatecka (4:19) – Procházka zářijovou oblohou (16:24) – Devadesát let od prvního široce publikovaného setkání s lochneskou nestvůrou (21:40) 

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o expedici Darwin200, která vyplula po stopách známého britského přírodovědce na cestu kolem světa, vrátíme se k úspěchu indické mise Čandrájan-3 a přistání modulu Vikrám na Měsíci, povíme si o dalších indických plánech, spojených tentokrát se sluneční sondou Áditja-L1, zmíníme se o japonském kosmickém modulu SLIM, který by také měl přistát na měsíčním povrchu a nakonec bude řeč o odkladech, ke kterým došlo při testování motorů pro novou evropskou raketu Ariane 6.

Podnikavý kočí a pravěké písmo z Žatecka

Archeolog Petr Holodňák. K čemu sloužila tato stavba, neumí nikdo odhadnout.

Znali pravěcí lidé písmo? Tato otázka zaměstnávala odbornou i laickou veřejnost od počátku archeologické vědy skoro do půlky 20. století. Údajné pravěké nápisy byly nalézány kde se dalo. Někdy z pouhého romantického nadšení, jindy čistě účelově, pro větší slávu objevitele nebo jeho národa. A někdy i pro peníze. Romantici viděli písmena v každé rýze na kameni nebo nádobě. Každá značka, každý vryp hned budil podezření. Ti, kdo toužili po slávě, anebo propadli vidině snadného zisku, pravěké nápisy dokonce sami vyráběli.

Vrch Rubín u Dolánek na Podbořansku na archivním snímku z fotoarchivu České geologické služby

Podobné historie jsou známé ze světa i od nás. Od jedné z nich letos uběhlo právě 90 let. Všechno začalo objevem záhadné hrací kostky u Dolánek na Podbořansku, pod vrchem Rubín. To bylo v lednu roku 1933 a nikdo neměl žádné podezření. Vždyť na Rubínu se už dříve hrací kostky našly. I když trochu jiné, ale prokazatelně keltské. V březnu 2003 jsme si o tom povídali s archeologem Regionálního muzea v Žatci Petrem Holodňákem. Pojďme si naše povídání připomenout.

Nessie letos slaví 90. narozeniny

Skotské jezero Loch Ness.

Mezi badatele, kteří si nikdy nemohou být zcela jisti, zda je předmět jejich zkoumání skutečný, anebo jen produkt něčí zjitřené fantazie, patří takzvaní kryptozoologové. Všechen svůj čas a elán věnují pátrání po zvířatech, která podle nich možná existují, ale jejichž existenci nelze stoprocentně prokázat. Nejsou důkazy, jen svědkové. Ale jak poznáte, jestli mluví pravdu? Takových záhadných tvorů jsou desítky. Jen tak namátkou: písečný červ olgoj chorchoj z pouště Gobi, podivný dlouhokrký mokele mbembe a záhadný ptakoještěr kongamato ze středoafrických močálů, alpský tatzelwurm. Dva z těchto tvorů všechny ostatní svou slávou zastiňují. Himalájský sněžný muž yetti se svou severoamerickou variantou bigfootem čili seskvečem – a lochneská nestvůra. 

Lochneská nestvůra, jak ji vygenerovala umělá inteligence

S trochou nadsázky můžeme říci, že v letošním roce má lochneská nestvůra čili Nessie své devadesáté narozeniny. Do dubna roku 1933 totiž spadá první široce publikované pozorování neznámého tvora ve skotském jezeře Ness manželi Mackayovými. Bylo to skutečně první pozorování onoho tvora? Na to jsme se před dvaceti lety ptali, dnes již bohužel zesnulého, českého spisovatele a kryptozoologa Jaroslava Mareše.

Centrum Loch Ness

V 30. letech byly už známé i jiné jezerní příšery ze severní Ameriky, v obecném povědomí byla podoba dávno vyhynulých plesiosaurů. Nemohla tedy lochneská nestvůra vzniknout jako jakási projekce bujných představ svědků? Naděje, že kdesi v hloubi jezera skutečně žije jakési zvláštní zvíře, popsané v 70. letech minulého století zoologem Peterem Scottem jako Nessiteras rhombopteryx, je velice malá. Mnozí se k ní však stále upínají.

Spustit audio

Související