Obrovský Měsíc i kanály na Marsu. Astronomické hoaxy dříve a dnes

Slovo „hoax“ je zřejmě zkráceninu magického renesančního kouzelnického zaříkadla „hokus pokus“ – z latinského „hocus“ ve smyslu „podvádět“. V dnešní době je hoaxy, srozumitelněji řečeno dezinformacemi, kyberprostor doslova zamořen. Hoaxům se nevyhnula ani astronomie.

Válka s mimozemšťany a obří Mars

Válka světů. Ilustrace brazilsko-belgického malíře a ilustrátora H. A. Corrêy (1876-1910) k slavnému románu H. G. Wellse|foto:Creazilla, CC0 1.0

Některé z hoaxů, jež známe z historie, můžeme označit také jako „kanadské žertíky“, i když Orson Welles, režisér, scenárista, herec a producent oceněný Oscarem, byl Američan… Jeho legendární rozhlasová adaptace „Války světů“ podle románu Angličana Herberta George Wellse o útoků Marťanů na Zemi byla v roce 1938 tak věrohodná, že rozpoutala mezi lidmi nevídanou paniku.

Hoaxy astronomické známe i v podobě „zaručených“ zpráv, které se, většinou v bulváru, nejčastěji objevují v létě. Zřejmě na to má vliv čas dovolených, kdy lidé více čtou. Řetězové spamové maily informují o fantastickém přiblížení Marsu k Zemi, o planetě, která bude na obloze veliká jako Měsíc. A že se příště takhle přiblíží až v roce 2287.  – „Pošli zprávu i svým přátelům, protože nikdy během svého života už to tak neuvidíš,“ radí rozesílatelé. Nebo totéž v bledě modrém o Superměsíci, který bude v úplňku xkrát větší než obvykle.

Planeta Mars|foto:NASA/JPL Caltech

Kanály na Marsu a díry ve sluneční atmosféře

Na některých hoaxech se ovšem kdysi podíleli i sami astronomové. Tmavým liniím na povrchu Marsu coby kanálům nebo vodním průplavům umělého původu věřil italský hvězdář 19. století Giovanni Schiaparelli i někteří jeho soudobí kolegové, třeba Francouz Camille Flammarion. Je faktem, že „kanály“ už Marsu zůstaly – označujeme tak dlouhá údolí s množstvím zákrutů i vedlejších koryt ne nepodobná pozemským říčním tokům.

Skvrny na Slunci|foto: NASA/JAXA, CC0 1.0, ©

Anglický hvězdář William Herschel zase považoval sluneční skvrny za díry v zářící atmosféře, jimiž je vidět chladný tmavý povrch Slunce, prý možná dokonce obydlený. Kolem jeho syna Johna – rovněž astronoma a matematika, se ve své době rozpoutalo doslova mediální drama. Týkalo se Herschelova nového dalekohledu a pozorování Měsíce. Na megahoaxu měl v srpnu roku 1835 lví podíl deník The New York Sun.

Netopýří Marťané v Herschelově dalekohledu

Povrch Měsíce|foto:Shutterstock

Bulvární deník publikoval sérii článků o Herschelově dalekohledu, kterým prý vědec při 42tisícinásobném zvětšení viděl povrch Měsíce stejně jako my vidíme naše okolí na Zemi. Kromě toho prý astronom pozoroval i obyvatele Měsíce – jakési humanoidy netopýřího vzhledu. Trvalo řadu týdnů, než se veřejnosti podařilo vysvětlit, že jde o snůšku nesmyslů. Nepátral jsem, nakolik se novinám zvýšil náklad; i tato, byť historická kauza je však jedním z příkladů, jak snadno se dá dezinformacemi ovlivnit a manipulovat veřejné mínění.

Sám John Herschel tehdy odbyl vymyšlenou aféru s úsměvem a pouze zalitoval, že jeho skutečným vědeckým objevům nevěnuje veřejnost ani zdaleka takovou pozornost jako nesmyslům v bulváru.