Exoplanet už je přes 6600. Může být na některé z nich život?
S rozvojem a modernizací přístrojů se zlepšuje i detekce planet, které obíhají jiné hvězdy než je naše mateřská hvězda - Slunce. Počet jejich objevů proto rychle stoupá.
V této chvíli podle aktuálních údajů překročilo číslo potvrzených exoplanet 6600. Není přitom vzdálená doba, kdy se i mnozí vědci domnívali, že žádnou planetu mimo Sluneční soustavu nikdy nepoznají, natož aby ji vůbec spatřili…
Jak objevit vzdálenou exoplanetu
Jeden ze základních principů je docela jednoduchý. Těleso přejde před svou hvězdou a zakryje ji. Aby to ale astronomové mohli pozorovat, musí se tranzit odehrát v rovině našeho pohledu. Nebo v rovině pohledu kosmických sond. Metoda tranzitu umožňuje zaznamenat nejen změnu jasnosti hvězdy, ale zjistit i rozměry planety, periodu oběhu a pomocí spektrálních čar třeba i složení či atmosféru tělesa. K prvním objevům došlo v 90. letech minulého století, od roku 1992 se ovšem exoplanetární obor rozvíjel jen pozvolna. Tisícovky objevených exoplanet dosáhl až v roce 2013, tedy po 21 letech od prvního objevu. Ale už za deset let se počet zvýšil na pět tisíc a tempo dál zrychluje – od roku 2023 jich je o půldruhého tisíce víc.
Obyvatelné zóny hvězd a galaxií
Vědce nejvíc zajímají exoplanety terestrického typu, tedy ty, které se podobají naší Zemi; nejlépe srovnatelné i velikostí. A také – zda se takové exoplanety pohybují v tzv. obyvatelné zóně čili v prostoru v okolí hvězdy, kde je teoreticky možná existence života. Podobně jako Země musí být dostatečně blízko své mateřské hvězdy, ale zase ne moc, aby se případné zdroje vody nevypařily. Zmíněná zóna se mění podle velikosti, hmotnosti a zářivosti té které hvězdy. Astronomové rovněž určili, že větší šanci objevit známky života mají hvězdné systémy nacházející se zároveň v tzv. galaktické obyvatelné zóně. Ta musí být dostatečně blízko středu galaxie, kde by se mohly zformovat planety podobné Zemi, zároveň ale dostatečně vzdálené od smrtícího ionizujícího záření. Pro zajímavost – galaktická obyvatelná zóna naší Mléčné dráhy je zhruba šest tisíc světelných let široká a pětadvacet tisíc světelných roků vzdálená od jejího centra.
Vydáme se na výlet k exoplanetám?
Dobré podmínky by mohly existovat třeba v hvězdném systému nazvaném Gliese 667C, kde kolem stálice krouží v takové zóně tři planety. Velmi nadějným cílem by mohla být také planetární soustava, která obíhá kolem hvězdy TRAPPIST–1. Tam je dokonce hned sedm terestrických planet velikostí srovnatelných s naší Zemí. A nejsou až tak daleko – jen necelých 40 světelných let od nás. A dokonce ještě téměř desetkrát blíž se nachází už v roce 2016 objevená kamenná exoplaneta Proxima b, která krouží kolem hvězdy Proxima Centauri. Dělí ji od nás jen něco přes čtyři světelné roky, to je v astronomickém měřítku „co by kamenem dohodil“…
V roce 2020 nalezli astronomové v této oblasti ještě jednu exoplanetu – Proximu c. Podle Hugha Jonese z Hertfordshirské univerzity skýtá blízkost planety jednu z nejlepších šancí na její přímé pozorování. V budoucnu by mohla být v rámci navrhovaného projektu „Breakthrough StarShot“ i cílem vesmírné výpravy malých sond do jiné hvězdné soustavy.
Související
-
Kosmologie a první exoplaneta. Nobelova cena za fyziku a návrat k čínské cestě Odorika z Pordenone
Nobelovy ceny za fyziku. Kosmologie a exoplanety: astrofyzik Petr Kulhánek - Putování bratra Odorika, 2. část: sinolog Vladimír Liščák - Historie vědy: Z dějin sexuality
-
Příběhy hvězd – Proxima Centauri
Pomineme-li Slunce, pak se nejbližší hvězda nachází jen čtyři a čtvrt světelného roku od nás. Pouhým okem ji nespatříte, patří však k jiné hvězdě, která vidět je.
-
Díky Webbovu teleskopu můžeme objevit planetu vhodnou pro život do 10 let, věří astronom
Čím je Webbův teleskop unikátní? A jak čeští vědci dostali do kosmu družici? Poslechněte si rozhovor s Janem Spratkem z hvězdárny a planetária Hlavního města Prahy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.