Příběhy hvězd – Proxima Centauri

O hvězdě Proxima Centauri víme od roku 1915, kdy ji objevil jihoafrický astronom skotského původu Robert Innes. Z toho vyplývá, že pozorovatelům v Evropě nepomohou ani jasná obloha, ani bezměsíčná noc, tím méně doporučovaný teleskop o průměru minimálně 8 centimetrů. Proxima Centauri je hvězda jižní oblohy ze souhvězdí Kentaura, červený trpaslík, který má jen 12 procent hmotnosti našeho Slunce a průměr jako jeden a půl Jupiteru.

Třetí nejjasnější, ale dvojitá! 

Jasná hvězda Alfa Centauri a její okolí|foto:ESO/Digitized Sky Survey 2, CC BY 4.0, ©

Proxima Centauri je však součástí trojhvězdného systému, jehož další dvě složky už lidským okem viditelné jsou – hvězdy Alfa Centauri A a B, označované také jako Rigil Kentaurus a Toliman, obíhají kolem společného těžiště s periodou 80 roků. Kdybychom jednu z nich umístili na místo našeho Slunce, ta druhá by oscilovala kdesi na oběžné dráze mezi Saturnem a Plutem. Není divu, že se nám tento hvězdný pár na pohled jeví jako jediná jasná hvězda; dokonce třetí nejjasnější hvězda noční oblohy. Samozřejmě opět té jižní. Obě její složky se velikostí podobají Slunci – jedna je o málo větší a ta druhá zase o chlup menší. Proxima Centauri je od jejich společného těžiště vzdálená 13 tisíc astronomických jednotek, pětinu světelného roku, a obíhá kolem něj po dráze s periodou 500 tisíc let.

Proxima Centauri a její rodina 

Oběžná dráha Proximy Centauri kolem dvojhvězdy Alfa Centauri A a B|foto:P. Kervella (CNRS/U. of Chile/Observatoire de Paris/LESIA), ESO/Digitized Sky Survey 2, D. De Martin/M. Zamani, CC BY 4.0, ©

V roce 2016 bylo potvrzeno, že kolem Proximy Centauri létá ve vzdálenosti asi pěti setin astronomické jednotky planeta s odhadovanou hmotností zhruba 1,3násobku Země, jeden oběh jí trvá jen něco málo přes 11 dní. I přes tuto blízkost není vyloučeno, že obíhá v obyvatelné zóně – to znamená, že by se na jejím povrchu mohla vyskytovat voda v tekutém skupenství. Vyhlídky na případný vznik života však kazí skutečnost, že Proxima Centauri je velmi aktivní eruptivní proměnnou hvězdou, na jejímž povrchu neustále dochází k protuberancím, při kterých se svítivost hvězdy během několika minut zdvojnásobí až ztrojnásobí. A to by bylo pro život vražedné.

Přesto bývá právě Proxima Centauri pro svou blízkost navrhována jako cíl mezihvězdných letů, i když by cesta k ní s našimi současnými možnostmi trvala více než třicet tisíc let... Dnes už víme, že má ještě jednu planetu a diskutuje se i o třetí oběžnici, ale její existence je zatím sporná a nebyla potvrzena.

Kvarta, Pandora a Neruda

Umělecká představa exoplanety Proxima Centauri b jako víceméně suché skalnaté „superzemě“|foto:ESO, CC BY 4.0, ©

Ve sci-fi, ať už filmové nebo knižní, se ke hvězdám ze systému Alfa Centauri vydala už celá řada pozemských výprav. Dokonce mezi nimi najdeme i českou stopu – systém je cílem kosmické lodi Ikarie XB 1 ze stejnojmenného, šedesát let starého filmu režiséra Jindřicha Poláka; míří tam i výprava, kterou v románu Planeta tří sluncí z roku 1957 popisuje spisovatel Vladimír Babula. Zmíněná planeta se jmenuje Kvarta, na jejím povrchu kypí život a žijí na ní dokonce i Kvarťané v podobě jakýchsi okřídlených opic. Cestu do systému Alfa Centauri popisuje i polský spisovatel Stanislaw Lem v románu K mrakům Magellanovým. V systému Alfy Centauri se podle režiséra Jamese Camerona nachází i obydlený měsíc Pandora, kde se odehrává film Avatar.

Nám nejbližší hvězdný systém je spjat i s takovými tituly, jako jsou Neuromancer, Zpěv vzdálené Země, Ztraceni ve vesmíru, Transformers nebo Problém tří těles. A spát nenechal ani Jana Nerudu, který se v jedné ze svých Písní kosmických ptá: „Paničko Alfo Kentauri, poptávce dovolte ňáké, matička Slunce se dává ptát, máte-li dětičky také.“ Snad by byl potěšen, že přece jen má, i když je to všechno trochu složitější, než si ve svém 19. století dovedl představit.