Bahno na Marsu a „ze všech nejpodivnější“ světy pohledem science fiction a vědy

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o podzemních „zombie požárech“, které stále neuhasínají a ohrožují Arktidu, a také o výpravě čínských vědců na momentálně zcela liduprázdný masiv nejvyšší hory světa Mount Everest. Představíme vám nečekaný nález zlatého nákrčníku z doby římské ve Ždánickém lese u Brna a také další planetku, která nedávno prolétla v blízkosti Země a do budoucna bude nutné ji dobře sledovat; vrátíme se i k prvnímu pilotovanému letu kosmické lodi Crew Dragon k Mezinárodní kosmické stanici, odkud astronauti zřejmě přivezou jednu historickou relikvii.

Teklo by bahno na Marsu?

Jak se chová bahno na Marsu, zjišťoval tým pod vedením Petra Brože z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ve vakuové komoře v londýnské Open University|foto:Geofyzikální ústav Akademie věd ČR

Dají se na Marsu najít stopy po bahenním vulkanismu – a pokud ano, jak vypadají? To je téma, které v minulých týdnech výrazně rezonovalo českými médii. Marsovské bahno, jak se zdá, spoustu lidí doopravdy zajímá. Problematikou bahenního vulkanismu na rudé planetě se zabýval vědecký tým, v jehož čele stáli čeští vědci. Nebáli se neobvyklých experimentů, které měly v první řadě objasnit, jestli vůbec podmínky na Marsu vznik nějakých bahenních proudů umožňují. Výsledky jejich výzkumu byly v květnu 2020 publikovány v časopise Nature Geoscience. Vedoucím autorského týmu studie i samotného výzkumu byl planetolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze, kterého jsme se zajeli zeptat, proč si ke studiu vybral právě toto „bahenní“ téma.

Aby vědci zjistili, jestli bahno na Marsu skutečně může téci, museli si připravit jeho nápodobu z pozemských zdrojů – a také museli nějakým způsobem vytvořit podmínky co nejpodobnější povrchu rudé planety. Postavili si v laboratoři svůj vlastní Mars? Jaký význam mají podobné experimenty? Budou se od teď vědci dívat na fotografie marsovského povrchu, které k nám posílají sondy, trochu jinýma očima?

Strangest of All – Ze všech nejpodivnější

Strangest of All, astrobiologická sci-fi antologie|foto: European Astrobiology Institute

Tak se jmenuje sborník vědeckofantastických příběhů a popularizačních textů, věnovaný nepřeberným možnostem života v jiných koutech vesmíru, mimo naši planetu. Tuto antologii publikoval nedávno na svém webu Evropský astrobiologický institut, a to v podobě elektronické publikace, která je volně ke stažení. Své povídky pro tento účel poskytlo osm autorů. Mnozí z nich jsou zároveň vědci nebo inženýry. Literatura žánru science-fiction jim umožňuje popustit uzdu fantazii a zaspekulovat o podobách mimozemského života, který může být z našeho pohledu opravdu podivný.

Editorkou a také spoluautorkou antologie Strangest of All je evoluční bioložka a zároveň spisovatelka Julie Nováková, vedoucí popularizační skupiny Evropského astrobiologického institutu. Čím přesně se tento institut zabývá, a co přesně je astrobiologie? Vznikly povídky, které čtenáři najdou v antologii Strangest of All, speciálně pro tuto publikaci nebo byly převzaté z jiných zdrojů? Mohou vědci volně „fantazírovat“ jako spisovatelé science fiction, aniž by tím utrpěla jejich vědecká pověst?