O životě a smrti: kvetoucí agáve v teplické Botanické zahradě a 50 let od první zprávy mimozemšťanům
Když v Teplicích kvetou agáve, ty největší na světě (4:28 ) – Procházka prosincovou oblohou (20:32) – Co jsme před padesáti lety vzkázali mimozemským civilizacím (26:52)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že už i žirafy se staly ve volné přírodě ohroženým druhem, povíme si, proč archeologové shromáždili a zkoumají trosky, vybrané z požářiště pařížského chrámu Notre-Dame, uslyšíte o nálezech, které o desítky let prodloužily výstavbu soluňského metra, představíme vám rychle rotující hvězdu TOI-2458 a její planetu, která ji obíhá po polární dráze a nakonec vás seznámíme s plány brněnské společnosti TLR Space, pod jejímž vedením by se měla k Měsíci vydat mise LUMI určená k mapování jeho jižních polárních oblastí.
Botanická zahrada v Teplicích a její agáve
Botanická zahrada v Teplicích je v Ústeckém kraji jedinou zahradou svého druhu. Její historie je poměrně dlouhá a spletitá; její nová éra začala před nějakými dvaceti lety. To byly postaveny současné skleníky a zahrada se postupně stala moderní institucí na světové úrovni. Můžete tam vidět spoustu krásných rostlin ze všech světadílů, od skalniček po dnes již docela velké stromy. My jsme se koncem listopadu byli podívat na největší agáve světa – původem mexické agáve černozelené. V expozici jsou dvě – a právě kvetou. V případě agáví je to symbol zrození, ale i konce. Mateřská rostlina totiž kvete jen jednou za život a pak umírá. Ale to kvetení je opravdu velkolepé finále.
Agáve černozelené v teplické Botanické zahradě rostou v takzvaném xerickém skleníku. Tohle trochu tajemné označení nám vysvětlil kurátor zahrady Jan Ptáček. Řeč byla pochopitelně i o obou kvetoucích rostlinách, ze kterých by tepličtí botanici rádi získali i nějaká semena, a představili jsme si také další zajímavé exponáty, které jsou v teplických sklenících k vidění. Dozvíte se také, že Botanická zahrada v Teplicích nevyvíjí jen výstavní činnost. Její pracovníci například jezdí na různé expedice do exotických krajů, aby se poučili, jak jejich tepličtí „chovanci“ žijí a prosperují v zemích svého původu. A účastní se řady projektů, třeba i na záchranu našich „domácích“ rostlin.
Signály z radioteleskopu Arecibo
Jsme ve vesmíru sami? To je otázka, která lidstvo trápí od chvíle, kdy pochopilo, že hvězdy nejsou jen světla, zavěšená na nebeské báni, ale cizí slunce ve zdánlivě bezbřehé hlubině prostoru, v níž se vznáší i naše vlastní planeta. Křehká a zranitelná. Už nějakou dobu víme, že kolem vzdálených hvězd krouží podobné planetární systémy, jako je ten náš. Proč by některé z oběžnic nemohly hostit inteligentní život? A pokud ve vesmíru existuje souběžně s naší i jiná vyspělá civilizace, mohli bychom se s ní spojit? Vědci i kosmičtí nadšenci se o to dlouho pokoušejí. Snaží se zachytit různé stopy a projevy mimozemského života, které k nám z vesmíru možná přilétají, a dokonce sami posílají mimozemšťanům depeše. Jako když trosečník hází do moře láhve s naléhavými vzkazy. Jaké vzkazy to většinou jsou? A kam letí?
Nejslavnější depeše mimozemským civilizacím byla odvysílána před padesáti lety, 16. listopadu roku 1974, velkým radioteleskopem v portorickém Arecibu. Na začátku roku 2016 o této depeši v našem pořadu hovořil fyzik a popularizátor astronomie Vladimír Kopecký z Fyzikálního ústavu Univerzity Karlovy v Praze, šéfredaktor časopisu Astropis. Pojďme si jeho zajímavé povídání připomenout.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
