Nejznámější severočeské značky: His Master´s Voice

Značku známe, jen málokdo ale ví, že křehké gramodesky s tímto obrázkem se až do roku 1938 vyráběly také v Československu, a to na jednom jediném místě – v Ústí nad Labem.

První továrnu na gramodesky v českých zemích tu založil roku 1908 Josef Berliner, bratr vynálezce gramofonu. Řídil tehdy mateřskou továrnu v Hanoveru a ústecká pobočka měla zajistit zásobování rakouské monarchie.

Továrna vznikla na zelené louce ve čtvrti Kramoly. Už od roku 1910 odtud proudily desky – nejčastěji pod názvem Monarch Record Gramophone nebo Zonophone.

Příležitost vycítila tehdejší největší firma v oboru – britská The Gramophone Company a do ústecké pobočky vstoupila majetkově. To je také chvíle, kdy se obrázek psíka Nippera u gramofonové trouby začal lepit i na desky vyrobené v Ústí.

Výběr značek byl ovšem širší – po vzniku Československé republiky se vytratila z názvu firmy monarchie a objevil se název Concert Record Gramphone a také Gramola Record – což byla hříčka spojující slova gramfon a název čtvrti, kde továrna sídlila – Kramoly.

Pozoruhodné jsou i texty na etiketách – jsou nejen v češtině a němčině, ale také třeba v arabštině nebo hebrejštině – však také export tvořil převážnou část produkce. Desky se vyvážely například do Palestiny nebo Maroka, evropský trh byl samozřejmostí.

Do začátku druhé světové války vyšlo z ústecké lisovny 12 000 titulů – byli na nich zachyceni tehdejší největší světoví operní interpreti, význačné symfonické orchestry i pravé americké džezové kapely. Zejména pro domácí trh tu vyšla kompletní nahrávka Prodané nevěsty v podání Národního divadla nebo soubor Smetanových symfonických básní Má vlast v provedení České filharmonie pod taktovkou Václava Talicha. Existují i zdejší nahrávky Vlasty Buriana.

Dařilo se, ale britská firma, zřejmě dobře informovaná, ještě těsně před začátkem okupace přesunula výrobu do Prahy a opuštěné prostory v Kramolech využil německý průmysl pro výrobu radarových elektrosoučástek a další válečné techniky.

V Praze pokračovala výroba pod logem psíka až do roku 1942, jen musel zmizet anglický text. V roce 1945 pak byla výroba na krátko obnovena. Britové znovu osvědčili prozíravost a do ústecké pobočky se už nevrátili, jakoby tušili, jakou budoucnost tady bude soukromé podnikání mít.

Továrnu nakonec využil podnik Tesla – v 50. letech se tu vyráběly první československé magnetofony Metra. A dnes? Objekt najdete nedaleko Mariánského mostu, nese logo ZPA Ekoreg a vyrábí měřící techniku.

Pokud byste se chtěli podrobněji seznámit s ústeckými gramodeskami, pak doporučuji návštěvu archivu města Ústí nad Labem, uchovávají jich tu na 8000 a za zmínku stojí, že například v roce 2004 zdejší výlisky posloužily i pro exkluzivní CD vydané ke 100. výročí narození Antonína Dvořáka – jde o nahrávku Violoncellového koncertu h moll z roku 1937, mimochodem jednu z posledních ústeckých gramodesek s logem psíka.