Nejznámější severočeské značky: Desta

Legendární vysokozdvižný vozík Desta se začal vyrábět v Děčíně po válce a jeho sláva přetrvala půl století, jenže roku 2001 světově proslulý podnik Desta zkrachoval.

Slovo „desta“ však dál přežívá jako běžné lidové pojmenování vysokozdvižných vozíků. Na střeše opuštěné tovární haly v Děčíně ční jako memento obrovská krychle s černým nápisem Desta a tradičním logem se dvěma šipkami.

Stejnou značku bylo možné vidět v roce 2003 při válečných operacích v Iráku na terénních vysokozdvižkách maďarské armády. Je registrována ve 49 zemích světa a její historie se zmíněným rokem 2001 rozhodně neuzavřela.

Počátky Desty historici spojují s rokem 1910, kdy v Děčíně založil filiálku berlínský podnikatel Karl Bergmann a vyráběl zde elektromotory a transformátory. Hlavní výrobní halu pak nechal postavit v roce 1928 František Křižík, který podnik koupil a do výroby zavedl velké elektromotory pro tramvaje.

V roce 1933 se podnik dostal do rukou firmy AEG Berlin, která rozšířila sortiment o domácí elektrospotřebiče. Elektrické sporáky za války musely ustoupit protiletadlovým světlometům a součástkám k torpédům a raketám.

Po osvobození a znárodňování se dlouho hledal výrobní program. Nakonec zvítězila tradice elektromotorů, na ni podnik navázal výrobou plošinových bateriových vozíků a odtud už bylo blízko k první vysokozdvižce. Prototyp předvedli konstruktéři v roce 1948 tak, že jím zvedli tehdy nejmodernější osobní vůz Tatra – Tatraplán.

V roce 1963 už z výrobní linky sjíždí vozík s jubilejním pořadovým číslem 25 000. Tehdy do vedení firmy nastupuje mladý ředitel Miroslav Grégr, který o 30 let později bude ministrem průmyslu v Zemanově vládě.

Z příkazu strany a vlády musel zrušit rozvíjející se výrobu bateriových vozíků, protože RVHP rozhodla, že dál je bude vyrábět jen bulharský Balkancar. Grégrovi se ale podařilo najít řešení, které nakonec přineslo firmě největší slávu - vysokozdvižné vozíky se spalovacími motory.

Nové výrobky na sebe upozornily originálně – v roce 1966 se prototyp terénního vozíku vyškrábal na vrchol Sněžky. Záhy získal i zlatou medaili na Mezinárodním strojírenském veletrhu. V roce 1967 firma přijala zkratkové jméno Desta a do znaku si dala otisk pneumatiky úspěšného vozíku.

Desta se dokonce dočkala čtyř nových filiálek a také pomníků. Před děčínským závodem a na rumburském náměstí čněly rezavějící vysokozdvižky, podobně jako tanky osvoboditelů na vysokém kamenném podstavci ještě na konci devadesátých let. Vozíky se po stovkách vyvážely do zemí čtyř kontinentů.

Ale podruhé se zázrak nekonal… Technicky Desta rychle zaostávala za západní konkurencí a v době listopadového převratu už byla její sláva dosti omšelá. Měl opět pomoci osvědčený Grégr. Výsledek? Desta utopila čtyři miliony dolarů ve velkorysém a zároveň naivním plánu založit v Číně společný podnik Hunan-Desta a podnik zkrachoval.

Výrobu vozíků převzala firma ČZ ve Strakonicích. Úřad průmyslového vlastnictví zařadil značku mezi proslulé a byl o ni velký zájem. Kdo by ji získal, měl šanci ovládat velmi lukrativní servis vozíků. Firma ČZ ale nechtěla ochrannou známku správci zkrachovalé Desty vydat a následný soud vyhrála. V roce 2005 se ve Strakonicích vyrobilo okolo 400 vozíků se značkou Desta. Se severem už ale nemají nic společného…

autor: Martin Krsek
Spustit audio