Nejznámější severočeské značky: Bílinská kyselka
Pro další severočeskou značku bychom se mohli vydat až nějakých 700 až 800 let zpátky. V kronice Václava Hájka z Libočan se dočteme, že už v dobách Přemyslovců získávali obyvatelé Bíliny sůl odpařováním vody z místního pramene. Jako ochranná známka je Bílinská kyselka registrována až od roku 1927.
Patří mezi alkalické vody s vysokou koncentrací minerálních látek, v jednom litru jich má až 7 gramů – zejména je to sodík, draslík, vápník, hořčík a železo.
Už v 18. století se bílinská minerálka stáčela do speciálních protáhlých keramických džbánků., hrdlo se zalévalo voskem, a tak se vyvážela do světa. První plnírna byla v Bílině postavena v roce 1781 – rozeslala na 9000 kameninových džbánků, v polovině 19. století už roční objem dosáhl čtvrt milionu džbánků.
Bílinská kyselka se využívala k léčbě astmatu, plicních i žaludečních chorob, při poruchách trávicího traktu i trávení samotného, používala se jako pitná kúra, ale také se tu provozovaly uhličité koupele a inhalace.
O úpravu pramenů a věhlas minerálky se zasloužili tehdejší vlastníci – Lobkowiczové, o vědecké probádání a medicínské využití zas otec a syn Reussovi. Zlatý věk ale na bílinskou kyselku teprve čekal – byl to přelom 19. a 20. století. Vyvážela se například i do carského Ruska nebo do světoznámého letoviska Rio de Janeira.
Už v 18. století se z bílinské minerálky, a také z nedaleko čerpané Zaječické hořké, začaly vyrábět žaludeční pastilky. Více než 100 let starý reklamní plakát hlásá: „Váš krk jest nemocen? Žaludek překyselen? Rcete, jedlou sodu že nesnesete? Bílinské pastilky vše vám spraví, vrátí vám zdraví, strastí vás zbaví...“
Žel – velké strasti přinesl závěr minulého století bílinské kyselce samotné. Po roce 1989 získal majetek zpět Wiliam Lobkowicz, který nabídl areál k prodeji městu, jenže radnice neměla na koupi peníze.
V roce 1997 koupil stáčírnu i lázeňský komplex podnikatel Milko. Lázně zavřel, stáčírnu by provozoval, jenže zkrachoval. Lázně nakonec odkoupilo město, ale náklady na rekonstrukci jsou vyčísleny na 400 milionů korun, a ty město v rozpočtu nemá.
Stáčírna ale jede dál, Bílinská kyselka se nastěhovala do moderních PET lahví, vyrábí se dokonce i v ochucených variacích, ale soutěž se záplavou masivně propagovaných vod je těžký. Vzkříšení lázní by kyselce jistě pomohlo – zatím je na programu jako pitná kúra alespoň v nedalekých Teplicích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka