Naši vědci na biblické lokalitě Tel Burna v Izraeli, zmizelí ibisové skalní a migrace duchů z Egypta

V úvodním přehledu zajímavostí vám prozradíme, že rypouši sloní spí zhruba dvě hodiny denně a navíc takřka výhradně při svých ponorech za kořistí, budeme sdílet radost ochránců přírody z národního parku Sena Oura v africkém Čadu, kde se po dlouhé době objevili lvi, podíváme se pod ruce francouzským archeologům, kteří objevili starověké pohřebiště prakticky v centru Paříže, objasníme identitu jasného záblesku nad ukrajinskou metropolí Kyjevem a nakonec budeme krátce smutnit nad nepodařeným přistáním japonského modulu Hakuto-R na povrchu Měsíce.

Tel Burna: Ozvěny minulosti skryté v půdě

Typická krajina v oblasti Šefela ve středním Izraeli|foto:Shutterstock

Už několik let se naši odborníci účastní výzkumů na archeologické lokalitě Tel Burna v oblasti Šefela ve středním Izraeli, které se také říká Judská nebo Přímořská nížina. Je to zvlněná krajina, z níž tu a tam ční izolované kopečky starých sídelních pahorků, takzvaných „telů“. Jsou to místa, kde se po tisíciletí usazovali lidé. Každé nové osídlení vzniklo na troskách toho předchozího; tím se pahorky stále zvyšovaly a rostly, takže dnes dosahují třeba i dvacetimetrového převýšení. Oblastí Šefela, zmiňovanou i v Bibli, procházela v době železné hranice mezi Judskem a královstvím Pelištejců; Tel Burna mohla být v té době hraniční pevností. Až do dnešních dnů se tam dochovaly zbytky mohutného kamenného opevnění. Naše badatele však zajímají především tamní půdy. I jejich rozborem se totiž o minulosti lokality dá zjistit mnoho zajímavého.

Michal Hejcman na výzkumech na Podřipsku|foto:Ondřej Ševčík, Český rozhlas, Český rozhlas

Kdo výzkumy na izraelské lokalitě Tel Burna vede a jak se k nim dostali naši odborníci, to nám prozradil jeden z nich, geobotanik a rostlinný ekolog Michal Hejcman z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pro nás je důležité, že se věnuje také environmentální archeologii. Chemický rozbor půd pomáhá s určením rozsahu lokality a stanovením prostoru, kde všude se lidé věnovali nějakým činnostem. Při samotném archeologickém odkryvu pak může chemická analýza přispět i k bližšímu určení těchto činností, třebaže na lokalitě probíhaly před mnoha staletími... Sídelní pahorek Tel Burna ve středním Izraeli je už dávno neobydlený. Nemůžeme ale říci, že by byl zcela pustý – a zájem o něj nemají jen vědci. Jak to na lokalitě vypadá dnes? Jak daleko je Tel Burna od civilizace a je na první pohled zřejmé, že tam kdysi skutečně žili nějací lidé?

Ibisové skalní a migrace duchů

Ibis skalní|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Věda někdy přináší zajímavé mezioborové průniky, které byste možná nečekali. A tak se třeba egyptologie mohla potkat s ornitologií. Vypadá to opravdu velmi nezvykle, možná až abstraktně, ale přesto je to tak. Společným tématem výzkumníků starého Egypta a badatelů, kteří zkoumají ptáky, se stali vzácní ibisové skalní. Ptáci, kterým staří Egypťané věnovali velkou pozornost, i když od dávných dob v Egyptě vůbec nežili. Ptáci, kteří se i v dnešní době málem vytratili z oblohy.

Ibis skalní|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Jaký měli staří Egypťané vztah k ptákům? Na to jsme se ptali egyptologa Jiřího Janáka z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Podobu ibise skalního má jeden často užívaný znak egyptského hieroglyfického písma. Co tento znak znamená? Ohledně výskytu ibise skalního ve starověkém Egyptě stojí badatelé před velkou záhadou. Opravdu se nenašly vůbec žádné důkazy o tom, že tam kdysi žil? Ani žádné kosterní pozůstatky nebo dokonce mumie? Mohly by informace egyptologů přispět k záchraně ibise skalního jako živočišného druhu?