Návrat ibisů skalních

23. září 2010

Snahy o záchranu ibisa skalního (Geronticus eremita) - nejvzácnějšího druhu ptáka na Středním Východě byly podpořeny dvěma (nadějnými) pozorováními tohoto druhu vzdálenými od sebe téměř 2500 km.

Poprvé po 13 letech byli v prosinci roku 2007 pozorováni ibisové skalní v údolí Jordánu v Izraeli a v Džibutsku ve východní Africe byli pozorováni vůbec poprvé. Tato pozorování dávají naději, že celkový počet jedinců tohoto druhu není tak nízký, jak se vědci obávali.

Dr. Jeremy Lindsell, výzkumník z RSPB (BirdLife Velké Británie), řekl: "Tato pozorování jsou pro nás skvělou zprávou. Byla absolutně neočekávaná. Skutečnost, že ibisové zimují na třech různých místech, ukazují, jak málo toho víme o jejich počtech a jejich cestách na zimovistě. A také upozorňují na to, jak důležité je se tomuto druhu dále věnovat a zajišťovat jeho ochranu v rámci celého areálu rozšíření."

Dva dospělí ibisové skalní byli pozorováni na skalách v Yardeně na Izraelsko-Jordánské hranici na začátku prosince. Byli objeveni při sledování černých čápů. O dva týdny později byl jeden mladý ibis skalní pozorován skupinou švédských ornitologů v Tadjouře ve východním Džinbutsku. Ibis hledal potravu a jeho přítomnost pozorovatele zcela ohromila. Domorodý chlapec ornitology upozornil, že nedaleko se nachází ještě další skupinka ibisů, ty se však najít nepodařilo. I přesto se jedná o skvělý výsledek.

Historie početnosti ibisů skalních

Ibis skalní byl na Středním Východě po více než 70 let považován za vymřelý. V roce 2002 pak byla objevena kolonie sedmi ptáků v poušti Palmyra v Sýrii. Od té doby byli mladí i staří ptáci sledováni pomocí satelitní telemetrie. Cílem bylo objasnit jejich migrační cesty a zajistit jejich ochranu nejen v době migrace, ale také na zimovištích. Projekt je financován především RSPB (Royal Society for the Protection of Birds) a organizací Bird Life - Střední Východ.

Naděje vkládaná do telemetrie

Označování ibisa skalního vysílačkou

Díky satelitní telemetrii bylo zjištěno, že zimoviště se nalézají především v Etiopii. Samozřejmě i telemetrické sledování má svá úskalí, především kvůli složité politické situaci v regionu. Tři pokusy o satelitní telemetrii v letech 2003-2005 byly neúspěšné. Následné sledování tří dospělých ibisů v roce 2006 se naopak podařilo. Jejich cesta vedla do 3000 km vzdálené Etiopské vrchoviny a na jaře zpět do Sýrie. Pozoruhodné je, že na odchytu těchto ptáků se podílel český odborník na telemetrii a značení ptáků, Dr. Lubomír Peške. Sledování mladého ptáka v létě 2007 bylo bohužel přerušeno poruchou vysílačky a od srpna byl proto jeho další osud neznámý.

Jak bude vypadat ochrana v praxi?

"Postupně skládáme mozaiku výskytu a ohrožení tohoto druhu dohromady. Mnoho věcí však ještě nevíme. Třeba jak informovat lovce v odlehlých oblastech o tom, že ibis skalní je kriticky ohrožený druh. Tento problém musíme urychleně vyřešit," řekl Sharif Al Jbour z BirdLife International.

Pozorování v Džibuty bylo o to důležitější, že šlo o mladého ptáka. Pouze velmi málo z celkově 25 vyvedených mláďat se od roku 2002 vrátilo zpět do Sýrie. Ochranáři se obávají, že mladí ptáci jsou stříleni na cestě na zimoviště. Dokud nebudou přesně znát tuto migrační cestu, nemohou je účinně chránit.

Výzkum pokračuje

Vědci doufají, že v letošním roce označí v Sýrii několik mladých ibisů a objeví jejich migrační trasu. Doufají také, že se jim podaří zajistit těmto mladým ptákům ochranu, a to ve spolupráci s kolegy z Jemenu a z Etiopie, přes které cesta ptáků na zimoviště jistě vede.

Ibisi skalní (Geronticus eremita)

Jediná další známá kolonie tohoto druhu se nachází v jihozápadním Maroku. Celkový počet párů hnízdících v Maroku je odhadován na pouhých 92. Další zajímavostí marockých ibisů je to, že v kolonii zůstávají celoročně. Narozdíl od ptáků ze Sýrie, kteří pravidelně odlétají na zimoviště. Tažné chování je unikátní, nicméně velmi ztěžuje vlastní ochranu tohoto druhu. Je třeba zajistit jeho důslednou ochranu nejen v hnízdní kolonii, ale také po celé migrační trase a na zimovišti. Ibisové pozorovaní v Jordan Valley a v Džibutsku pocházejí tedy pravděpodobně ze Sýrie.

I přes intenzivní ochranu má však syrská kolonie velké problémy. Hlavní problém syrské kolonie je její neustálé zmenšování. Počet dospělých ptáků postupně klesá. Naštěstí v roce 2006 se v průběhu hnízdní sezóny navrátili tři nedospělí ptáci. Dospělí se vracejí pravidelně na začátku února. Na zimoviště potom tradičně v půlce července odlétlo 13 ibisů. Přesnou trasu cesty dospělých ptáků na zimoviště si můžete prohlédnout na stránkách RSPB.

Riskantní migrace

Cesta na zimoviště trvá ibisům necelý měsíc. Zimoviště se nalézá v nadmořské výšce 2600-2700 m a ibisové se zde živí především na drobných polích a pastvinách a nocují na stromech. Na rozdíl od hnízdiště se zde zdržují v těsné blízkosti lidí. Největším nebezpečím pro ně nejsou domorodí obyvatelé, ale zahraniční ornitologové, kteří by na ně mohli přitáhnout nežádoucí pozornost. RSPB proto doporučuje lokalitu nenavštěvovat přinejmenším do doby, než bude realizován úspěšný projekt ochrany na zimovišti.

Zajímavým výsledkem sledování je také fakt, že mladí a nedospělí ptáci nezimují na stejných místech jako jejich rodiče. Při odletu na jih se oddělí a zimují zatím neznámo kde, snad v Jemenu nebo spíše v Džibutsku, jak tomu nasvědčuje pozorování z konce roku 2007.

Objev zimovišť a migrační cesty dospělých ibisů skalních skýtá velkou naději na jejich záchranu. Snad dojde díky jejich ochraně konečně k nárůstu jejich počtů na hnízdišti. Problémů a nástrah číhajících na ibisy je však stále mnoho, od nezákonného lovu přes nežádoucí změny na zimovišti po nedostatek financí pro zainteresování místních komunit. Hlavním ukolem pro letošní rok je nalézt migrační cestu a zimoviště nedospělých ptáků. Držme jim proto palce.

Zdroj:www.birdlife.org

autor: Václav Beran
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.