Minulost české krajiny ve svědectví šnečích ulit a život „velkého konstruktéra“ Sergeje Pavloviče Koroljova

V úvodním přehledu zajímavostí vás seznámíme s DaLiBorem – databází lišejníků a mechorostů České republiky a také s prvními organismy, které osídlily dno obrovského kráteru po dopadu asteroidu, jenž na konci druhohor vyhubil dinosaury. Prozradíme vám jak je stará nejstarší přesně datovaná dřevěná konstrukce na světě, neolitická studna z Ostrova na Chrudimsku; dozvíte se, co bylo příčinou výpadku v činnosti vědeckých přístrojů americké sondy Voyager 2 a krátce představíme evropskou sondu Solar Orbiter, která se nedávno vydala na svou cestu ke Slunci.

Šneci a skrytá zákoutí krajiny

Logo|foto:Český rozhlas

O vývoji a proměnách středoevropské krajiny po konci doby ledové před více než jedenácti a půl tisíci lety toho víme v obecných rysech poměrně hodně. Krajina však netvoří a nikdy netvořila jednolitý celek – spíš se jedná o pestrou mozaiku prostředí, plnou zákoutí, kde je něco „jinak“. A je jisté, že to tak bylo i v minulosti. Objevovat zaniklá zákoutí a zpřesňovat podobu dávné krajiny umožňují vědcům třeba prázdné „domečky“ šneků. Někteří z nich mají rádi les, jiní step nebo třeba vodu – a v tom je jádro pudla. Znalci měkkýšů, malakologové, umí díky tomu ze starých ulit vyčíst, jak to v daném místě kdysi vypadalo. A také se dá odhadnout, kdy to asi bylo.

Hlemýžď|foto:Marek Schuma

O dávno mrtvých šnecích, jejichž schránky pomáhají vědcům odkrýt podobu ztracené krajiny, jsme si povídali s malakoložkou Lucií Juřičkovou z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Co prozrazují ulity našich šneků o tom, jak se vyvíjela krajina v české kotlině? Do jak dávné minulosti přitom můžeme zajít? Jak se pravěký les lišil od toho současného? Co jsou „šnečí diagramy“ a jak vznikají? Jak se nevelcí a pomalí měkkýši dovedou přesouvat na větší vzdálenosti – a jak (a také kde) mohli šneci i další živočichové a rostliny přežít mrazivá léta nejtužší doby ledové?

Koroljovova cesta do vesmíru

Logo|foto:Český rozhlas

12. ledna roku 1907 se v ukrajinském Žitomiru narodil Sergej Pavlovič Koroljov, konstruktér, který stál u zrodu ruského kosmického programu. Jeho identita byla dlouhá léta přísně tajena. Byl tak nepostradatelný, že ruskou kosmonautiku po jeho náhlém odchodu postihl hluboký úpadek. Korljov přitom po značnou část života neměl na růžích ustláno a dokonce se ocitl v sibiřském vyhnanství. Život a dílo velkého konstruktéra Sergeje Pavloviče Koroljova vám v archivním vyprávění přiblíží odborný pracovník pražského Planetária Jiří Kroulík.