Dávnou podobu krajiny prozradí šneci

Těchto vlastností využívají zoologové a paleontologové při svém výzkumu, jak vysvětlila doktorka Lucie Juřičková z Přírodovědecké fakulty UK.
Měkkýší schránka se zachovává ve vápenitých usazeninách dlouho. Na základě znalosti složení různých měkkýších společenstev můžeme popsat vývoj přírody. Tedy na dané lokalitě se vyskytují určité druhy plžů nebo měkkýšů a tato druhová skladba charakterizuje, jak krajina vypadala. Zda na dané lokalitě rostl les, zda tam byla otevřená stanoviště, mokřady apod. A následně můžeme odhadnout, jak tu konkrétní krajinu v průběhu nejmladší geologické minulosti, v poledové době, ovlivňoval člověk.

Jak tedy člověk krajinu ovlivňoval?
V současné době se z tohoto hlediska zabýváme několika oblastmi. Především okolí řeky Ohře. Ta část při horním toku je člověkem velice málo ovlivněná, zatímco dolní úsek protéká krajinou, která už kdysi dávno byla osídlena prvními obyvateli našeho území. A v této oblasti jsme udělali několik geologických odkryvů, profilů geologickými sedimenty. Díky získaným rozborům společenstev jednotlivých vrstev se nám podařilo zjistit, že v této oblasti nikdy nebyl prales, černý neprostupný les, jak si většinou představujeme krajinu před příchodem člověka. V době poledové byla celá oblast dolního Poohří otevřenou krajinou s menšími lesíky, mokřady a otevřenými plochami.

Ulity suchomilky obecné|foto: Wikipedia, public domain - volné dílo, Aung

Jak přesně výzkum probíhá?
Každá vrstva obsahuje určité společenstvo, které datujeme pomocí metody radioaktivního uhlíku, víme tedy, jak je vrstva stará. A převládají-li tam druhy otevřené krajiny, je zřejmé, že v té době tam les už nebyl. A člověk tam zřejmě nějak hospodařil. Otevřenou krajinu charakterizují například drobní bílí plži, kterým se říká údolníčci, nebo různé druhy suchomilek apod. Mimochodem, v Poohří jsme objevili nejstarší výskyt jednoho druhu suchomilky ve střední Evropě. Je 2 tisíce let stará. Tenhle druh sem bezesporu přišel se zemědělci.

Jak vypadá schránka suchomilky?
Je to plošší světlý plž, s tmavým proužkem na ulitě. Možná jste ho někdy viděli, on rád vylézá na rostliny a bývá typické, že nějaká schnoucí rostlina je úplně obalená těmito proužkovanými šneky.

Schránka údolníčka drobného|foto: Wikipedia, public domain - volné dílo, Francisco Welter Schultes

Kromě Poohří určitě studujete další zajímavé oblasti.
Ano – z hlediska současnějšího vývoje jsme se dlouhodobě zabývali výzkumem měkkýšů na hradních zříceninách. Tady se jedná o vývoj stanovišť od středověku do současnosti. Hrady jsou zajímavé proto, že jak jejich zdi byly pojeny maltou, malta dodává prostředí živiny, takže v oblastech, kde by se měkkýši tak hojně nevyskytovali, protože přírodní prostředí je na živiny chudé, díky dodávce malty a vápníku se tu vyskytují velice bohatá společenstva. Dá se tedy říci, že tím, že ve středověku lidé postavili na návrších, v různých neúživných krajinách hrady, přírodu podstatným způsobem obohatili a vytvořili tak ostrůvky druhové diverzity. Hradní zřícenina je mozaikou různých drobných stanovišť, můžeme se tu setkat s plži lesními, suťovými nebo s plži otevřených stanovišť, kterými jsou třeba plošky na horních hranách zdí.

Můžete jmenovat konkrétně některý z takových druhů?
Na hradech bych jmenovala zajímavý druh, skalnice kýlnatá, je to plochý šnek, který má po obvodě své ulity hranu. A tvar jeho ulity je perfektně přizpůsobený k zalézání do skulin, takže ta skalnice umí využít i sebemenší prostůrky v hradních zdech a dovede se tam schovávat před nepříznivými podmínkami.

Suchomilka obecná přichycená na suché travině|foto: biolib.cz , Public domain, Pavel Šinkyřík

Určitě jste těch zřícenin navštívili více. Která byla z vašeho pohledu nejpozoruhodnější?
Nechci jmenovat konkrétní hrad. Navštívili jsme jich přes 120. Je zajímavé, že existuje optimální stádium rozpadu zříceniny z hlediska přírody. Když je totiž hrad příliš začleněný do lesa a neudržovaný, je tam šneků méně, než když je to méně rozpadlá zřícenina, kterou památkáři udržují, kde se snoubí prostředí otevřených ploch se zarostlejšími partiemi.

Pokud jde o dlouhodobý vývoj společenstva, co se dá na hradech zjistit?
My tyto lokality sledujeme spíše z hlediska ochrany přírody. Zdůrazňujeme, že hradní zřícenina není zajímavá jen z historického hlediska, ale i z hlediska přírodovědeckého. Že je tento úhel pohledu podceňován a že by větší pozornost měla být věnována i přírodě na těchto památkách, protože je v rámci naší republiky unikátní.

Váš výzkum má tedy význam pro ochranu přírody. Jsou ještě jiné obory, ve kterých se získané poznatky využijí?
Měkkýši jsou ideální modelovou skupinou nejen v ochraně přírody, ale právě i z hlediska vývoje krajiny obecně, a je to dáno řadou důvodů. Jednak to, jak vypadá dnešní fauna, je výsledkem dlouhodobého vývoje, a my, narozdíl od badatelů, kteří se zabývají jinými skupinami rostlin nebo živočichů, známe ten historický kontext. Takže víme, z čeho vznikl současný stav. To je nesporná výhoda. Třeba studujeme nějaké chráněné území, které dnes vypadá jako perfektní prales, je tam vyhlášená národní rezervace apod., a my se na něho podíváme z historického hlediska, a s úžasem zjistíme, že ten prales není zdaleka tak starý. Lokalita, která se dnes už vrátila přírodě, má původ v otevřené krajině.Z tohoto hlediska je pohled na ochranu přírody úplně jiný.

Zřícenina hradu Ralsko nedaleko Mimoně - ilustrační foto|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Jiří Vačkář

Je u nás zmapován vývoj celé naší krajiny v souvislosti s těmi šnečími společenstvy?
Je zatím zmapován v hrubých rysech. Vycházíme z celoživotního díla pana doktora Ložka, který s námi i dnes přes svůj vysoký věk aktivně spolupracuje. V současné době veškerá společenstva fosilních šneků, tj. ty studované profily s jednotlivými vrstvami, databázujeme. Pro představu, na území celého bývalého Československa máme k dispozici asi 300 lokalit s profily po ledových sekvencích, což je pravděpodobně nejvíc na celém světě. Takže tento základ, z kterého vycházíme, nemá na světě obdoby, a my doufáme, že až veškerý materiál řádně statisticky zpracujeme, budeme mít k dispozici úplně detailní a nový pohled na celý vývoj poledové doby ve střední Evropě.