Letošní výpravy k Měsíci, česká stopa na orbitě, proměny klimatu, izotopy a svědectví z kostnic
Kosmonautika v roce 2026, 2. část: Měsíc a české družice (4:26) – Příběhy se šestkou: Metrický systém (18:07) – Kniha měsíce: Včelí mysl (23:57) – Svědectví kostí (28:02)
V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte, jak omezení zábavní pyrotechniky pročistilo vzduch o silvestrovské noci, dozvíte se, jak se daří kriticky ohroženým velrybám černým v severním Atlantiku, představíme vám objev pozůstatků středověké šibenice na Žďársku, prozradíme vám, proč se satelity Starlink přesunou na nižší oběžnou dráhu a zmíníme se o aktivitách britské společnosti, která se chystá na orbitě produkovat materiál na výrobu polovodičů.
Kosmonautika 2026: Měsíc a české družice
V minulém Planetáriu jsme si řekli, co by se v letošním roce mělo dít na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS i čínské stanice Tchien-kung. Zmínili jsme se i o projektech dalších plánovaných „kosmických ostrovů“, ať už jde o komerční stanice Heaven-1 nebo Axiom Station u Země, případně mezinárodní stanici Gateway u Měsíce. Tentokrát bude řeč o pilotovaných letech, představíme některé zajímavé projekty družic, včetně několika českých a povíme si o plánovaných misích k Měsíci. Nakonec se zmíníme o sondách, které sledují Slunce a jeho aktivitu.
Očekávanými událostmi letošního roku nás i tentokrát provádí popularizátor kosmonautiky Dušan Majer, šéfredaktor webu Kosmonautix.cz. Asi nejvíce očekávaným pilotovaným letem roku 2026 podle něj bude americká mise Artemis II. Důvod je prostý – lidé se během ní po více než půl století vrátí k Měsíci – i když tam zatím nepřistanou. Čím dál víc si také zvykáme, že na oběžné dráze kolem Země krouží i družice české výroby. Kolik jich v současné době pracuje? A jakým dalším způsobem se české firmy a vědecká pracoviště podílejí na kosmických projektech? Na závěr se pak zmíníme i o tom, jaké pozemské přístroje se ze svých oběžných drah dívají na Slunce.
Mrtví z našich kostnic, izotopy a klima
Co všechno nám mohou prozradit lidské ostatky z kostnic? Nedozvíme se sice, komu konkrétně patřily, jinak toho však o nich můžeme zjistit docela dost. Nejen že je možné ostatky poměrně přesně datovat, ale dá se z nich zjistit třeba i převažující složení stravy našich mrtvých předků. Kombinací dat, získaných zmíněnými analýzami, a také dalších údajů, můžeme objasnit, v jakých obdobích naší historie vznikaly podobné akumulace ostatků, tedy kostnice, především. Souvisí zřejmě s proměnami klimatu, které přinášely chlad, vlhko, neúrodu, hlad, nemoci, nepokoje, rozbroje i války.
O výzkumu ostatků z českých a moravských kostnic si povídáme s geochemikem Martinem Mihaljevičem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde řídí Centrum výzkumu izotopů a skupinu Environmentální geochemie. Při svém výzkumu lidských ostatků využili naši badatelé všeobecně známého a hojně užívaného radiouhlíkového datování. Jak tato metoda funguje a do jaké míry je přesná? Kromě radiouhlíkového datování podrobili vzorky kostí také izotopové analýze kolagenu, základní stavební hmoty pojivových tkání. Jaké izotopy je zajímaly a o jaké informace jim šlo?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
