Poznejte s námi měkkýše

18. září 2009

Když se řekne malakozoologie, málokdo ví, že je to věda o měkkýších. Aby se povědomí o této velké skupině živočichů zvýšilo, připravila o nich redaktorka Dagmar Jáňová seriál. V prvním dílu si připomeňme základní informace o měkkýších, mnohé z nich bychom měli znát ještě ze školy. Seznámí nás s nimi zooložka Lucie Juřičková z PřF UK v Praze.

Hlemýžď je samozřejmě jen jedním zástupcem obrovského kmene měkkýšů. Velká část jich žije v mořském prostředí. Nám je asi nejznámější hlemýžď zahradní, náš největší druh měkkýše, který se také běžně vyskytuje na našich zahrádkách. Ne každý už ale ví, že se u nás ze skupiny měkkýšů vyskytují zástupci dvou velkých tříd, plži a mlži, a dohromady na území Česka čítají 240 druhů.

Kromě hlemýždě znají posluchači asi také páskovku a v poslední době i neblaze známé nahé plže, kteří nám zaplavují zahrádky - je to druh plzák španělský. Ten se k nám dostal invazivně, v několika vlnách, z Pyrenejského poloostrova. Začal se šířit už před zhruba dvaceti lety a bohužel dnes je již běžným obyvatelem celého evropského kontinentu. Vyskytuje se ve všech nižších polohách, zatím neleze příliš vysoko do hor.

Je i masožravý, nebo se živí jen rostlinnou potravou?
Je všežravý. Dá se říci, že vůbec drtivá většina našich plžů žere jakýkoliv hnijící materiál, obvykle spíše rostlinného původu, ale tento plzák španělský nepohrdne ani mršinami - je schopen sežrat i mrtvoly vlastního druhu. Když zahrádkáři například nějakého plzáka rozseknou a nechají ho ležet na zahrádce, jsou potom překvapeni, protože je za chvíli obalen několika dalšími plzáky, kteří jsou schopni velice rychle mršinu zlikvidovat.

Logo

Většinou panuje představa, že jsou to vegetariáni.
Rostlinná potrava u nich opravdu převažuje, třeba hlemýžď zahradní obvykle požírá hnijící rostliny nebo, jak zahrádkáři dobře vědí, rád si pochutná i na čerstvém salátu. Jde spíše o to, co je po ruce a snadno přístupné. Hlemýžď potravu neukusuje, ale strouhá. Má v ústech drobnou chitinózní pásku, říká se jí radula, která slouží k ustrouhávání drobných částeček potravy. To mu přináší podstatnou ekologickou výhodu. Přestože je malým živočichem, může přijímat potravu z velkých zdrojů, ustrouhne i kus jablka apod.

Jak se hlemýždi rozmnožují?
Všichni suchozemští plži jsou hermafrodité, o všech plžích to ale neplatí, někteří vodní plži jsou například odděleného pohlaví. Hlemýžď si jako oboupohlavný živočich, hledá na jaře, zhruba v dubnu svého partnera - samooplození není schopen. Pak následuje zajímavý předsvatební tanec. Hlemýždi se vztyčují a svalnatou nohou proti sobě tlačí, ohmatávají se tykadly a pak si navzájem vymění svoje sperma. To si uloží ve svých tělech. Za několik týdnů se hladina hormonů v jejich těle změní, hlemýžď použije k oplození svých vajíček sperma druhého jedince a potom snůšku naklade.

Za jak dlouho se vylíhnou mladí hlemýždi?
Rodič vyhloubí do země docela hlubokou jamku a tam vajíčka naklade. Zahrabe je, protože vlhkost je pro jejich vývoj velice důležitá, a pak se za několik týdnů (záleží to na teplotě a vlhkosti) začnou líhnout mláďata. U různých druhů suchozemských plžů bývá velikost snůšky rozmanitá, bývá to od několika málo až po několik desítek jedinců.

Logo

Mají ti malincí hlemýždi už svoji ulitu?
Ano, z vajíčka se už líhne malý hlemýžď i s embryonální ulitou, která je ještě velice křehká, jenom málo zvápenatělá a potom během jeho růstu začínají přirůstat další závity této spirálovitě vinuté schránky. Dospělého hlemýždě poznáte podle toho, že jeho poslední závit má už zpevněný okraj, který není křehký, ulita je velice pevná a zvápenatělá.

A podle čeho se pozná stáří hlemýždě?
To je obtížnější, od oka to nepoznáte, museli bychom se podívat na strukturu schránky - ale i tak se jedná jen o odhad. Hlemýžď zahradní se může dožít až dvaceti let.

Přezimují plži v půdě? Jakou nejnižší teplotu vydrží?
Druhy, které se vyskytují u nás jako původní, jsou dobře přizpůsobeny teplotním výkyvům, vydrží i mrazivé zimy. Hlemýžď zahradní se zahrabává docela hluboko, protože je to veliké zvíře, potřebuje silnější vrstvu, která ho před mrazem chránila. Takže se zaryje do půdy i půl metru. Existují i jiné druhy suchozemských plžů, které se nezahrabávají tak hluboko - využívají třeba mikroklimatu pod sněhovou pokrývkou a pokud není skutečně velký mráz, mohou přezimovat jen v listí pod sněhem.

Kde všude se u nás můžeme setkat s plži?
Je velice zajímavé, že plži obývají všechna prostředí, jaká si jen člověk dovede představit. Vyskytují se v pramenech, ve stojatých i tekoucích vodách, v půdě - existují ryjící druhy, které jsou slepé a které vůbec nevylézají na povrch, setkáme se s nimi třeba v krtinách. Drtivá většina druhů obývá opadanku, tj. povrchovou vrstvu země, kde hnije listí a kde je vysoká vlhkost, což je pro plže zásadní. Listnaté lesy jsou pro plže optimálním prostředím, ale můžeme se s nimi setkat kupodivu i ve velice suchých biotopech. Žijí u nás druhy přizpůsobené skalním stepím - tam využívají mikroklimatu pod kameny. Jedno z nejextrémnějších stanovišť jsou suché vápencové skály, kde žijí drobné, vápnomilné druhy, specializované na toto prostředí.

Můžeme podle přítomnosti některého druhu usuzovat na čistotu životního prostředí?
Ano, měkkýši jsou jednou z významných bioindikačních skupin. Právě jejich společenstva úzce charakterizují prostředí, některé druhy jsou vlajkovými druhy určitých citlivých biotopů a také jsou za tímto účelem využívání v evropském systému ochrany přírody Natura 2000 apod.

Spustit audio

Více z pořadu