Leopold Leo Thun - Hohenstein

Thunové pocházeli ze starého, bohatě rozvětveného šlechtického rodu z Tyrolska, jehož jedna část se v 17. století usadila v Čechách. Další děčínský potomek dostel jméno Leopold Leo. Dostalo se mu výborného domácího vzdělání a později studoval práva na pražské univerzitě. Tam si oblíbil dílo významného českého německy hovořícího matematika, kněze a filozofa Bernarda Bolzana. Po studiích cestoval po Evropě, navštívil například Velkou Británii, kde se mimo jiné seznámil se svým vrstevníkem Jamesem Hope-Scottem, jedním z představitelů tamního traktariánského hnutí, které hlásalo tradiční katolické názory a stavělo se proti protestantům. Po studiích práv nastoupil Leopold Leo hrabě Thun - Hohenstein - jak se na mladého šlechtice slušelo - do státní služby. Ve 40. letech 19. století se účastnil vlasteneckého života v Praze, napsal několik vlasteneckých spisů, a dokonce se snažil naučit česky - takže si nechával říkat Lev, nikoli Leo. Byl jedním z prvních zakladatelů Matice české a později i členem Sboru pro vzdělání řeči a literatury české. Tehdejší česká politická reprezentace začala s mladým Thunem spojovat velké naděje. Leopold Leo byl totiž po odchodu hraběte Rudolfa Stadiona jmenován roku 1848 presidentem gubernia, tedy zemské vlády v Čechách. Choval sice sympatie k českým vlastencům a některým jejich vůdcům, ale jejich požadavky pokládal za přehnané a předčasné. O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal Leopold Leo Thun v dopise příteli, že české hnutí nemělo podklad národnostní, ale pouze politicko revoluční. Rozpustil Národní výbor a od léta 1848 se stále více sbližoval s politiky ve Vídni. Stal se ministrem kultu a vyučování, členem panské sněmovny a čestným členem Akademie věd. Leopold Leo hrabě Thun - Hohenstein provedl řadu školských reforem. Střední a univerzitní studium zmodernizoval podle německého vzoru a povolal do Rakouska profesory z Pruska. Zakládal takzvané české reálky, kde se ale nejprve vyučovala většina předmětů německy. Jeho účast ve vládě už později v českém prostředí nebudila ani smíšené pocity, jen otevřené nepřátelství - a to přesto, že vystupoval jako člen české konzervativní šlechty na obranu českého státního práva a od roku 1861 zasedal v panské sněmovně a na českém sněmu. Zemřel ve Vídni před 120 lety - 17. prosince 1888.