Když tají ledovce i věčně zmrzlá půda. Výzkumy na české stanici v Antarktidě a létající pavouci

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, kolik druhů na pohled velmi zvláštních lošákovitých hub se vyskytuje v naší přírodě, připomeneme si 130. výročí otevření současného areálu liberecké Botanické zahrady, které možná některé z tamních rostlin pamatují, povíme si o dalších objevech olomouckých přírodovědců v deštných lesích Bornea, představíme vám levotočivého hlemýždě Neda z Nového Zélandu a spolu s archeology navštívíme brněnskou čtvrť Holásky, která byla už od neolitu oblíbeným místrem k sídlení.

Naši vědci, ledovce a permafrost

Čeští vědci z Masarykovy univerzity v Brně při expedici na ostrově Jamese Rosse u Antarktidy|foto:Petr Horký/Archiv MUNI

Na začátku prázdnin jste možná v našem pořadu slyšeli povídání o tom, jak se žije vědcům při jejich letních pobytech na české polární stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě. Na jižní polokouli je samozřejmě běh ročních období opačný než u nás ve střední Evropě. Hovoříme-li tedy o létu v Antarktidě, máme na mysli především měsíce na konci starého a začátku nového kalendářního roku. To je období, kdy jsou v těchto končinách ideální podmínky pro pobyt a výzkum. Celá expedice trvá – včetně cesty – obvykle dva až tři měsíce. Samotná stanice není nijak velká, může se v ní ubytovat nanejvýš dvacet lidí. V okolí stanice je toho ke zkoumání opravdu hodně: na své si přijdou geologové i paleontologové, meteorologové, klimatologové, vědci, kteří zkoumají místní ledovce, jezera i drobné potoky. Jiní badatelé se věnují živé přírodě – ptákům, rybám, řasám a rozsivkám, houbám, mechům nebo lišejníkům. My si budeme vyprávět o výzkumu ledovců a také věčně zmrzlé půdy, tedy permafrostu.

Čeští vědci z Masarykovy univerzity v Brně při expedici na ostrově Jamese Rosse u Antarktidy|foto:Petr Horký/Archiv MUNI

Hned čtyřikrát navštívila ostrov Jamese Rosse geomorfoložka Jana Smolíková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Svou pozornost věnovala ledovcům. Prozradila nám, co je na nich zajímavého, jaké informace se v nich skrývají a co z ledovcového archivu při jeho tání nenávratně ztrácíme. Jaké bezprostřední následky takové rychlé tání ledovců má – jak pro přírodu a naši Zemi obecně, tak i pro samotnou polární stanici? Výzkumem permafrostu, věčně zmrzlé půdě, se na stanici zabývala geomorfoložka Lucia Kaplan Pastíriková z brněnské Masarykovy univerzity. Co přesně permafrost je, jak silná je jeho vrstva v okolí stanice i jinde v Antarktidě, a jak může být stará? Výsledky zkoumání ledovců i permafrostu na ostrově Jamese Rosse jasně ukazují na zásadní změny, které v této části Antarktidy probíhají.

Lenoši a průzkumníci: létající pavouci

Pavouk a jeho vlákno|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

O pavoucích se ví, že své vlákno dovedou využít na mnoho různých způsobů. Mimo jiné mohou díky němu i létat – doslova se věnovat vzduchoplavbě čili baloningu. Je to jejich způsob, jak se šířit na nová místa vhodná k životu. I tomuto tématu jsme se v Planetáriu během léta věnovali. Kousek rozhovoru se nám do pořadu nevešel, a tak vám ho nabízíme dnes. Dozvíte se z něj, že kdysi létala a za příznivých okolností stále může létat většina pavouků. Proč se z některých stali peciválové a jak by se dali k létání a šíření opět povzbudit?

Pavoučí baloning, čili vzduchoplavbu za pomoci vláken, mohou vědci tu a tam pozorovat i v přírodě. Ale to se dělá špatně – musíte mít dost trpělivosti a také štěstí. Pavouky je však možné zkoumat i v laboratořích. Když se jim nastaví vhodné podmínky, mohou tam dokonce i vzlétnout. Jak se to dělá? Hovoří zoolog Milan Řezáč z entomologického oddělení Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu v Praze.