Před 200 lety objevil ruský kapitán Bellingshausen Antarktidu. Brity předběhl jen o dva dny

Jižní záře. Vostok a Mirnyj - lodě ruské expedice do jižních moří, která v lednu 1820 jako první spatřila pobřeží Antarktidy. Akvarelová kresba účastníka expedice, malíře Pavla Michajlova
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jižní záře. Vostok a Mirnyj - lodě ruské expedice do jižních moří, která v lednu 1820 jako první spatřila pobřeží Antarktidy. Akvarelová kresba účastníka expedice, malíře Pavla Michajlova

28. ledna, spatřil velitel ruské námořní expedice Bellingshausen za pásem ledových ostrůvků břehy obrovské pevniny. Byla to Antarktida. Dosud nikdo ji nespatřil.

Jeho objev se stal završením mnohasetletého pátrání po kontinentu zvaném Terra Australis – tedy Jižní země. Existenci velké pevniny na jižní polokouli předpověděl už Aristoteles; v následujících stoletích – ač nikdy neviděná – byla součástí map světa. Lidé si představovali, že jde o velmi rozlehlý kontinent plný přírodního bohatství. Objevitelské výpravy na jižní polokouli začaly postupně ukazovat, že představy o Jižní zemi se s realitou neshodují ani náhodou. Idea Terry Australis nicméně vzala zcela za své až na začátku 19. století.

Lodě první ruské antarktické expedice kapitána Bellingshausena u břehů ostrova Macquarie jižně od Austrálie. Akvarel účastníka expedice, malíře Pavla Michajlova

Ruská expedice do jižních moří

Tehdy, v létě roku 1819, vypravilo carské Rusko námořní výpravu do tehdy jen málo probádaných jižních polárních oblastí. Vedením výpravy byl pověřen Fabian Gottlieb von Bellingshausen. Narodil se na estonském ostrově Saaremaa, který tehdy patřil Rusku, v rodině baltských Němců. Sloužil v carském námořnictvu, kde si poruštil jméno na Fadděj Faddějevič Bellingshausen. Pro vedení objevitelské výpravy na jih měl výborné předpoklady: zabýval se kartografií, měl zkušenosti s hydrologickými měřeními a byl účastníkem první ruské námořní výpravy kolem světa.

Cestou k jižním polárním oblastem se moudře zastavil v Anglii u Josepha Bankse, přírodovědce a pamětníka výpravy Jamese Cooka do Tichomoří. Ten Bellingshausena vybavil nejen radami, ale také mapami. Na konci roku 1819 dorazila Bellingshausenova výprava čítající dvě lodě k Jižním Sandwichovým ostrovů, 26. ledna 1820 překročila polární kruh. O dva dny později, 28. ledna, spatřil Bellingshausen na jihu za pásem ledových ostrůvků břehy obrovské pevniny. Byla to Antarktida. Dosud nikdo ji nespatřil.

Ledové ostrovy. Ruská antarktická expedice spatřila jako první břehy ledového kontinentu. Akvarelová kresba účastníka expedice, malíře Pavla Michajlova

Kdo tady byl první?

Jen dva dny na to do stejných míst přijela britská výprava pod vedením Edwarda Bransfielda. O pár měsíců později k břehům Antarktidy dorazila také loď amerického tuleňáře Nathaniela Palmera. Později se budou Rusko, Anglie a Spojené státy přít, kdo z nich vlastně objevil Antarktidu.

Ale zpátky k Bellingshausenovi. Ten na jižní polokouli ještě nějakou dobu zůstal: objevil několik ostrovů, učinil řadu poznatků z různých vědeckých oblastí a také významně zpřesnil mapy jižní polokoule. Ovšem, když se v srpnu 1821 po více než dvou letech vrátil domů, v Rusku nesporné úspěchy jeho výpravy nikoho nezajímaly. Své objevy mohl publikovat až po deseti letech. Do němčiny byla tato práce přeložena v roce 1902, do angličtiny až v roce 1945!

I tento nezájem způsobil, že prvenství v objevu ledového kontinentu bylo přisuzováno Bransfieldovi nebo Palmerovi. Podle současných výzkumů byl ovšem tím, kdo spatřil Antarktidu jako první, skutečně Fabian Gottlieb von Bellingshausen. Budiž Palmerovi s Bransfieldem útěchou, že se po nich na Antarktidě jmenuje celá řada míst.