Kam popadaly meteority ze dvou jasných listopadových bolidů a kudy chodí vydry říční ze Saska do Čech (a možná i zpátky)

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o obří ledové kře, která by mohla ohrozit mořský život na pobřeží ostrova Jižní Georgie, a také o první dálkově telemetricky sledované divoké vlčici na Šumavě; povíme si o přistání schránky ze sondy Hajabusa 2, která přivezla vzorky z asteroidu Rjugu, o tzv. biominingu – těžbě za pomoci mikrobů, kterou budou zkoušet na Mezinárodní vesmírné stanici a nakonec se zmíníme o meteorickém roji Geminid a možnostech jeho pozorování.

Dva jasné bolidy z letošního listopadu

Výřez z celooblohového snímku bolidu z 8. listopadu 2020 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou české bolidové sítě na stanovišti v areálu Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu v Čechách|foto:Astronomický ústav AV ČR

Listopad roku 2020 se zájemcům o astronomii v České republice zapíše do paměti vzácnou událostí – nebo spíše dvěma. Jen málokdy se stane, aby nad našim územím zasvitly v jediný měsíc dva tak jasné bolidy jako letos. Obvykle to bývá zhruba jeden bolid, tedy velmi jasný meteor, za dva roky; nad širším územím střední Evropy dojde k podobné události tak jednou, dvakrát ročně. Aby však došlo hned ke dvěma průletům bolidů nad tak malým územím jako je naše republika z odstupem pouhých jedenácti dní – to je opravdu náhoda.

V neděli 8. listopadu vpodvečer jasný bolid doslova „škrtl“ oblohu nad Jizerskými horami. Viděla ho řada svědků a zaznamenaly ho i některé z kamer Evropské bolidové sítě, určené právě ke sledování jasných meteorů. Hovoří o něm odborník na meziplanetární hmotu, a tedy i na meteory, Jiří Borovička z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově. Jaké těleso jev způsobilo, našly se nějaké meteority a z jakého by byly materiálu? Co se přihodilo o 11 dní později, 19. listopadu, nad Šumavou? A proč astronomové tolik touží dostat „čerstvé“ kameny z nebes co nejdříve do svých rukou a výzkumných laboratoří?

Projekt Lutra lutra aneb Jak vydra přes hranice ze Saska přišla

Vydra říční|foto:Fotobanka Profimedia

Ke svému konci se pomalu chýlí mezinárodní projekt, věnovaný vydrám říčním, malým lasicovitým šelmám, které se už od časů švédského přírodovědce Carla Linného honosí latinským jménem Lutra lutra. Stejný název dostal i společný projekt českých a saských přírodovědců. Zabýval se především migrací vyder a řešil otázku, do jaké míry souvisí vydří populace na obou stranách hranice, oddělené od sebe Krušnými horami. Ukázalo se, že severočeské vydry ve velké míře pocházejí ze Saska. V úplném bezpečí u nás ovšem nejsou.

Opravdu jsou vydry tak velcí cestovatelé, že pro ně Krušné hory nejsou překážkou? O tom jsme si povídali se zoologem Václavem Beranem z Muzea města Ústí nad Labem. Proč vydry putují krajinou a jaká nebezpečí jim hrozí? Jak probíhala v rámci projektu spolupráce se saskými vědci? A pozveme vás i na výstavu do ústeckého muzea.