Roztodivný svět měsíců planet: Mrazivý Triton a další zajímavosti

12. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Neptunův měsíc Triton na složeném snímku sondy Voyager 2 z roku 1989

Neptunův měsíc Triton patří k nejstudenějším objektům Sluneční soustavy. A také k méně známým tělesům, kolem kterého zatím prolétla jen jediná sonda.

Minule jsme pootevřeli zajímavý svět měsíců v naší planetární soustavě. Řekli jsme si, že z více než půldruhé stovky těchto dosud známých těles mají největší měsíce plynní obři – Jupiter a Saturn. Vůbec největším je Jupiterův Ganymedes. Spolu s Titanem, který patří k Saturnu, jsou dokonce větší než planeta Merkur. Tyto i některé další satelity mohou skrývat podpovrchové oceány vody, tedy jednu z podmínek pro výskyt primitivního života.

Temná oblaka u jižního pólu svědčí o pravděpodobné přítomnosti ledových sopek – kryovulkánů na povrchu Neptunova měsíce Tritonu. Dobarvený snímek sondy Voyager 2

Studená koule na nezvyklé dráze

Svůj systém měsíců má také nejvzdálenější planeta Neptun. Největší z nich, měsíc Triton, v našem žebříčku velikostí zaujímá s průměrem 2706 kilometrů sedmé místo. Od průletu sondy Voyager 2 koncem 80. let minulého století však jeho svět nezkoumala žádná další kosmická sonda. Triton objevený v říjnu 1846 britským astronomem Williamem Lassellem má několik zajímavých prvenství. Je to například jediný známý velký měsíc v naší soustavě, který obíhá svou planetu retrográdně, tedy proti směru její rotace. Astronomové se domnívají, že vzhledem k tomu i ke složení podobnému trpasličí planetě Pluto by Triton mohl pocházet z Kuiperova pásu – tedy z jakéhosi „parkoviště“ ledových těles na periférii naší soustavy.  Sám Triton je hodně zmrzlý svět, s minus 235 °C je v ní patrně nejstudenějším tělesem. Přitom je geologicky aktivní; kryovulkány ovšem chrlí dusík. Ten spolu s vrstvou ledu utváří jeho povrch, jádro Tritonu je patrně kamenné a kovové.

Saturnův měsíček Mimas na snímku ze sondy Cassini

Nejmenší koule a „betlémská hvězda“

Zatímco určit největší měsíc celé planetární soustavy je úkol jednoduchý, zjistit, který je nejmenší je mnohem složitější. Kolem obřích plynných planet totiž obíhají také satelity, které více než měsíc připomínají větší či menší skaliska. Jejich objevy souvisí především s kvalitou astronomických pozorování. Pokud ale mluvíme o tělesech sférického tvaru, tedy kulatých, pak je zřejmě nejmenším z nich s necelými 400 kilometry v průměru Saturnův měsíc Mimas.

Prameny:

Wikipedie: Formation and evolution of the Solar System

Jiří Grygar: Vesmír, jaký je. Praha: Mladá fronta, 1997

Astronomický informační server astro.cz a www.tajemstvi-vesmiru.cz

V závěru dnešního vyprávění o měsících si dovolím malou odbočku, i když zůstaneme v naší soustavě, a dokonce i u planet, o kterých byla řeč – Jupiteru a Saturnu. Obě nám totiž na druhou polovinu prosince připravují opravdu unikátní podívanou. Nad jihozápadem se k sobě postupně natolik přiblíží, že vytvoří cosi jako „betlémskou hvězdu“ známou z dob narození Ježíše Krista. Svůj svit téměř spojí 21. prosince v podvečer, obě tělesa bude na obloze dělit jen několik úhlových minut! Tak výrazný úkaz sledovali lidé naposledy v roce 1623, tehdy ovšem byly Jupiter a Saturn blízko Slunci, které teď zapadá o dost dřív než obě planety, takže úkaz bude mnohem lépe pozorovatelný. Kdo použije triedr, rozliší planety i jednotlivě, kdo má výkonnější přístroj, má šanci vidět i systém největších Jupiterových i Saturnových měsíců. Úkaz se v takové podobě bude opakovat až za šedesát let, v roce 2080! Tak si ho nenechte ujít. Stejně jako v novém roce i náš pořad.

autoři: Miroslav Zimmer , frv
Spustit audio

Související