Barevný svět za Neptunem

Slunce, naše životodárná hvězda, je příznivá pouze k těm tělesům sluneční soustavy, jež mají vlastní atmosféru. Nemít ochranný vzdušný obal znamená pro těleso soustavné bombardování nepříjemným slunečním zářením. Proto má většina planetek v blízkosti Slunce, dokonce i komety, které k němu přilétají, černý, jakoby zuhelnatěný povrch. Kdybychom však šli mnohem dál až za dráhu poslední planety sluneční soustavy, spatřili bychom svět, ve kterém už Slunce nevypadá nebezpečně, ale je pouze vzdálená, i když jasná hvězda na temné obloze. Jak vědci zjistili, za drahou Neptunu existuje svět mnoha barev a tvarů. Tělesa v něm obíhající patří do tzv. Kuiperova pásu.

Bohaté naleziště
Existence těles Kuiperova pásu byla potvrzena pozorováním roku 1992. Dnes známe už 1 000 těles v této oblasti, předpokládá se ale, že ve skutečnosti bychom tam mohli nalézt až 70 000 objektů větších než 100 kilometrů. Původně byl Kuiperův pás považován za zásobárnu krátkoperiodických komet. Později se však ukázalo, že tady jsou spíše stabilní tělesa – planetky. Nejznámějším tělesem pohybujícím se v Kuiperově pásu je bývalá planeta Pluto.

Ze vzdálenosti Kuiperova pásu už Slunce připomíná pouze jasnou hvězdu na obloze|foto: NASA/JPL Caltech, T. Pyle

Místo kamer počítače
Tělesa Kuiperova pásu jsou od nás natolik vzdálená, že jejich pozorování je velmi obtížné. Na snímku z Hubbleova dalekohledu zabírá většina z nich velikost pouze jediného pixelu. Informace, které máme, tedy pocházejí spíše z počítačových modelů nežli z přímého pozorování. Nový počítačový model byl schopen započítat rozložení hmoty při formování sluneční soustavy a také působení slunečního záření v závislosti na vzdálenosti objektu. Jeho výsledkem jsou informace, jak by měla tělesa Kuiperova pásu vypadat.

Změna barev
Kdybychom rozřízli objekty Kuiperova pásu, zjistili bychom, že se skládají z více vrstev. Jedna skupina objektů za Neptunem je typická svým rudým povrchovým zbarvením. Pod tenkou slupkou bychom však našli modrobílou vrstvu vodního ledu a úplně uprostřed objektu kamenné jádro. Jednotlivé vrstvy mohou být navíc aktivní, což situaci ještě víc komplikuje. Kupříkladu, je-li ledový plášť planetky plný vulkánů, ty způsobují erupce materiálu přes kůru a jeho dopad zpátky na povrch planetky vytváří ledovou vrstvičku. Takovýmto způsobem se barva planetky lehce změní na modrou nebo bílou.

Řez tělesem v Kuiperově pásu|foto: NASA, Tyler Chase

Každý pes jiná ves
Zkoumání a objevování objektů Kuiperova pásu je zatím nevyčerpaným tématem v moderní astronomii. Jejich barevná variabilita je přitom pouze jedním z důvodů. Planetky se od sebe liší také tvarem, velikostí i oběžnými drahami. Je tedy velice těžké je nějak rozčlenit. Možná až budou v dalších letech objeveny další tisíce objektů, bude jejich zkoumání a třídění mnohem snazší.