Je z Thajska a studuje v Mostě. Přivedlo mě sem počasí, říká
„Jmenuji se Mook. Jsem z Thajska. Je mi 17 let,“ říká krásnou češtinou mladá drobná dívenka. Už 7 měsíců je jejím domovem Most. Studuje tu na střední pedagogické škole.
„Není to první zahraniční studentka, kterou tu máme,“ vysvětluje její třídní učitelka a taky angličtinářka Pavla Rathnerová. „Pro některé učitele to není úplně snadné, ale Mook už docela slušně rozumí česky, takže chodí třeba i na zeměpis,“ dodává.
„Pošasssí,“ opakuje s úsměvem napovídané české slovíčko Mook, když se jí ptám, proč si vybrala právě Českou republiku. Přesto, že rozumí už dost dobře, v rozhovoru raději pokračuje v angličtině. „Líbí se mi zdejší počasí. Byli tu přede mnou moji rodiče a moc se jim tu líbilo.“
Mook chce být učitelkou angličtiny – tu také v Mostě studuje. V angličtině se kvůli ní její spolužáci učí i v hodinách hudební výchovy.
Její zdejší náhradní maminka má navíc jazykovou školu, takže angličtinu piluje i tam. „Snažím se užít si svůj stipendijní program naplno,“ tvrdí Mook. „Maminka má farmu, takže často jezdím na koních a starám se o ně. Uklízím jim, a tak.“
Obtíže češtiny a problémy spolužáků s angličtinou
Právě znalost angličtiny ale mladé Thajce komplikuje kontakt s vrstevníky. „Najít si kamarády je docela těžké. Většina mladých tu nemluví anglicky dost dobře.“
I přesto se Mook v Mostě líbí. Jediné, co ji překvapilo je obtížnost českého jazyka. Ten se naučit je, podle ní, neuvěřitelně těžké. Na to, aby se v češtině ještě zdokonalila, má ještě necelé tři měsíce. Pak její desetiměsíční pobyt v Čechách skončí.
„Chtěla bych se do Čech vrátit tak asi za tři roky. Až dokončím svou střední školu v Thajsku,“ plánuje dívenka, která mimo jiné učí své mostecké spolužáky spolupracovat a spolu žít s jinakostí cizích národů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.