Jan Valerián Jirsík

Jan se po studiích stal knězem a nastoupil službu v Cítově pod Řípem, později přešel do Roudnice nad Labem jako zámecký kaplan Lobkoviců a ještě později žil na dalším lobkovickém majetku - na Jezeří. Už tenkrát významně pracoval pro "českou věc", sepsal publikaci Říp a jeho chrám a roku 1826 zorganizoval první novodobou pouť na tuto památnou horu - jako oslavu 700. výročí vítězství českého Soběslava I. nad německým Lotharem v bitvě u Chlumce na Ústecku. I když v jeho oficiální žádosti stálo něco jiného - proti připomínce vítězství nad Napoleonem tehdejší úřady nemohly nic namítat. V roce 1846 byl Jan Valerián Jirsík přeložen do Prahy, stal se kanovníkem vyšehradské kapituly a kázal u svatého Víta, na jeho kázání se scházeli lidé z celé Prahy. Na podzim roku 1851 byl Jirsík ustanoven biskupem českobudějovické diecéze. Jako jeden z prvních úkolů si předsevzal vybudovat kněžský seminář, zasadil se o otevření učitelského ústavu a jako počin nejstatečnější a pro národní uvědomění nejdůležitější můžeme chápat založení českého gymnázia. Nejenže zařídil budovu, ale po první tři roky financoval i provoz, i když jeho samotného postihla sankce - tehdejší ministr školství mu odebral jinak císařem doživotně udělený roční přídavek ve výši 3 150 zlatých. Zasloužil se také o vznik Ústavu pro hluchoněmé, který v Českých Budějovicích funguje dodnes. Lepší památník, než je Jirsíkův zásadní vliv na školství - na české školství - v tehdy značně poněmčených Budějovicích, si těžko představit. Ale najdeme tam i skutečnou sochu. Jan Valerián Jirsík zemřel roku a Češi mu nechali postavit pomník v nadživotní velikosti, v roce 1939 ho nacisté strhli, ale dnes socha tohoto českobudějovického biskupa a člověka s mimořádnými zásluhami opět stojí před Černou věží.