Jak slavili Velikonoce sudetští Němci?

22. březen 2016

Spolu s českými Němci zmizela i jedna svébytná kultura a její zvyky, tradice, kroje, pohádky nebo písničky. Dnes už můžeme zachytávat jen její zbytky ve vzpomínkách posledních pamětníků. Jak Němci ze severu Čech slavili Velikonoce?

Vajíčka, mazance, skopové s nádivkou - v tom si byly Velikonoce Čechů a Němců v severočeském pohraničí v zásadě podobné. Zásadní rozdíl byl v pojetí koledy.

Zelený čtvrtek a koleda

„Němci chodili na koledu na Zelený čtvrtek. Mívali řehtačky, nebo dokonce takové kárky a destičkou, které vydávaly řehtavý zvuk,“ vypráví historik a ústecký archivář Vladimír Kaiser a jeho slova potvrzuje i Hansi Adamec z Ústí nad Labem.

Čtěte také

Zelený čtvrtek byl zásadní svátek. Zvony podle křesťanské tradice nesměly zvonit až do Bílé soboty, a tak je nahrazovalo právě řehtání řehtaček - v ústeckém německém dialektu zvaných Schnorre nebo také Raatsche. S těmi se pak obcházely několikrát denně ulice a koledovaly se velikonoční vejce nebo sladkosti.

Přitom se zpívala koleda, ve které se, velmi zhruba, říká toto: „Zelený čtvrtku, dej mi, co máš v pytli a nenech mě dlouho stát, musím ještě dál chodit po domech.“

Velikonoce a jízdy velikonočních jezdců

To na vesnicích se o Velikonocích držel ještě jeden zvyk. Jízdy velikonočních jezdců. Jako velkou atrakci ho dodnes pořádají Lužičtí Srbové v sousedním Sasku. U nás už je téměř zapomenutý, přitom ještě před rokem 1945 se dodržoval v celé řadě pohraničních obcí.

Na velikonoční jízdy vzpomíná Harald Richter z Rostocku, který ale do svých téměř 17 let žil v Tisé na Ústecku a velikonoční jízdy má v dobré paměti.

Vzali se koně z celé vsi, z továrny na knoflíky, ze statků a krásně se vyzdobili. Svátečně oblečení byli také jezdci. Měli na sobě své nejlepší šaty, na hlavách nesměly chybět cylindry. Všichni jezdci se shromáždili u kostela, odkud se za zpěvu modliteb v procesí rozjeli po vsi. V rukou drželi církevní vlajky a kříže. Cestou vsí zastavovali na několika místech, kde žehnali vsi a půdě, aby byla úrodná. Po skončení procesí se jezdci z Tisé dali dohromady ještě s jezdci z Ostrova a Rájce. Tolik koní po hromadě se dalo vidět jen v létě při sklizni.

Pan Richter také připomněl, že po roce 1938, tedy po připojení Sudet ke Třetí říši se charakter velikonočních jízd změnil. Chopila se jich nová moc a staré křesťanské tradice si přizpůsobila ke svému obrazu. Zmizely vlajky a cylindry nahradily sportovní čepice.

Spustit audio