Hledejme život tam, kde je ozon a chybí oxid uhličitý, vyzývají výzkumníci exoplanet

Tak jsou nazývána tělesa složená především z křemičitanových hornin, která mají podobné rysy jako naše Země a jsou vůči svému slunci – tedy své mateřské hvězdě, v tzv. obyvatelné zóně.

Více vody, méně oxidu uhličitého

Tým vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT), Birminghamské univerzity a dalších vědeckých pracovišť zjistil, že nejlepším způsobem, jak najít kapalnou vodu a dokonce i život na jiných planetách je (při současném stavu zkoumání a přístrojových možností) hledat v jejich atmosférách nejen přítomnost určitých chemických prvků, ale i jejich nepřítomnost.

Vědci si všimli, že Země, která jako jediná z trojice uvedených planet disponuje kapalnou vodou, má v atmosféře výrazně méně oxidu uhličitého. Za to, že se z atmosféry téměř vytratil, mohou zemské oceány a horniny, které za miliony let obrovskou část oxidu z atmosféry pohltily. Pokud má terestrická exoplaneta v atmosféře podstatně méně oxidu uhličitého než jiné planety ve stejné soustavě, může to svědčit i o přítomnosti kapalné vody na jejím povrchu.

Jak najít vodu na exoplanetách?|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Která z nich je obyvatelná?

Exoplanet známe za tři desítky let jejich hledání více než pět a půl tisíce, z toho přes čtyři tisíce jich jsou v planetárních soustavách. Astronomové u nich dovedou změřit dobu oběhu i vzdálenost od jejich mateřských hvězd. Mohou z toho odvodit, zda je ta která planeta vůči své hvězdě v mírném pásmu; řečeno lidově – že se negriluje v jejím žáru. Dosud však nedokázali určit, jestli je opravdu obyvatelná, tedy že je na jejím povrchu voda a je v kapalném stavu. Nyní však znají způsob, jak to zjistit, tvrdí Julien de Wit z MIT.

Prvním krokem je najít u těchto planet atmosféru a následně obsah oxidu uhličitého, který by měl převládat. V opačném případě může jeho výrazný nedostatek signalizovat, že planeta na svém povrchu tekutou vodu má. To ovšem ještě nemusí znamenat, že je obyvatelná. Dalším důkazem pro život může být podle vědců z de Witova týmu přítomnost ozonu, neboť ten vzniká reakcí slunečních fotonů s kyslíkem produkovaným rostlinami a mikroby. Přitom ozon je mnohem snáz detekovatelný než běžný kyslík.

Potrapme se s TRAPPISTem!

Tak by mohla vypadat chladná trpasličí hvězda TRAPPIST-1 z povrchu jedné z jejich planet|foto: ESO/M. Kornmesser, CC BY 4.0, ©

Suma sumárum – vykazuje-li planeta známky jak ozonu, tak i sníženého obsahu oxidu uhličitého, je velkým adeptem na obyvatelný a obydlený svět, praví se v článku připraveném pro odborný časopis Nature Astronomy. Detekce obojího je – na rozdíl od jiných příznaků obyvatelnosti – už dnes v silách současných přístrojů, především největšího vesmírného teleskopu Jamese Webba.

Podle Juliana de Wita a spoluvedoucího studie Amaury Triauda z Birminghamské univerzity by nejbližším a velmi nadějným cílem v tomto směru mohla být planetární soustava, která obíhá kolem hvězdy TRAPPIST–1.  Tento podivuhodný svět sedmi terestrických planet velikostí srovnatelných s naší Zemí je od nás vzdálen jen necelých – 40 světelných let! Uvidíme, co nového se o něm v příštích letech dozvíme.