Germáni: Tajemné národy ze severu

Divoké národy severu budily u starých Římanů hrůzu už od 4. století před Kristem, kdy Řím dobyla a sedm měsíců plenila keltská vojska náčelníka Brenna. 18. červenec 387 př. n. l. se stal černým dnem v dějinách Říma a noční můrou, která Římany sužovala po staletí. Říkali jí metus Gallicus, strach z Galů. Ten se na přelomu letopočtu volně přenesl na další nepoddajné Seveřany – Germány. Ti se rozpínavému Římu úspěšně bránili a v roce 9 n. l. mu zasadili těžkou ránu, když pod velením Cheruska Arminia v bitvě v Teutoburském lese doslova zmasakrovali tři římské legie i s pomocnými sbory. Římané tak území na severu neovládli a jejich říše se dokonce pod tlakem germánských kmenů i dalších přitěžujících okolností během pár století rozpadla jako domeček z karet.

Římané versus Germáni: Nepokojní sousedé

Germáni. Tajemné národy ze severu|foto:Nakladatelství Vyšehrad

Vše, co dnes o starých Germánech víme, pochází z římských literárních a ikonografických pramenů, které je pochopitelně zachycují především jako divoké barbary, a pak z archeologických vykopávek. Tyto dva zdroje se ve své knize „Germáni: Tajemné národy ze severu“ pokusil organicky provázat německý klasický archeolog a historik Ernst Künzl. Kniha, kterou loni v českém překladu vydalo nakladatelství Vyšehrad, obsahuje i významnou českou linku. Její autor, mimochodem karlovarský rodák, ji totiž hojně proložil zmínkami o událostech i nálezech z území Čech a Moravy. Není se co divit – vždyť naše země byly dlouhá léta součástí jakési „nárazníkové zóny“ mezi římskou říší a Germány; Římané toužili posunout hranice říše až k Labi a hluboko na Moravu a Germáni jim v tom překáželi. Především sveřepý kmen Markomanů.

Bitva v Teutoburském lese. Sochařská výzdoba památníku „významných osobností německého jazyka“ Walhalla nedaleko bavorského Řezna, otevřeného roku 1842|foto:Český rozhlas

Na troskách Říma

Ernst Künzl však ve své knize nenabízí jen pohled na „velké dějiny“. Na základě zpráv římských historiků i archeologických nálezů se pokouší rekonstruovat obraz všedního života Germánů, včetně jejich náboženských představ, a také podobu jejich vztahů s mocným sousedem, které nebyly vždy doprovázené jen chřestěním zbraní. Na to však v posledních kapitolách opět dojde, ve vší složitosti období stěhování národů, kdy Künzlovo vyprávění překypuje letopočty, názvy germánských kmenů i těmi geografickými a jmény germánských náčelníků, z nichž ten vizigótský, Alarich, v roce 410 po Kristu navázal na Brennovy Kelty a znovu vyplenil Řím. Když nakonec římská říše padla, na jejich troskách povstaly jiné říše, v nichž na západě hrály určující roli germánské kmeny – především Frankové. Ernst Künzl na konci své knihy právě Franky označuje za jediné vítěze období stěhování národů: „Stali se skutečnými dědici římské říše. Merovejská a později karlovská franská říše vytvořila základ Francie a Německa, rozhodujících kontinentálních mocností středověku.“

Ale to už je téma pro nějakou jinou knížku.

O knihu Ernsta Künzla „Germáni: Tajemné národy ze sveru“ s námi můžete soutěžit. Šanci na výhru máte do neděle 22. března. 

Ernst Künzl: Germáni : Tajemné národy ze severu. Praha: Vyšehrad, 2019. ISBN 978-80-7601-188-5.