Filipe, Filipe, do roka a do dne!

Templáři byli rytířský řád, který měl původně chránit poutníky do Svaté země, záhy však především ovládal a hájil křižácké državy na Blízkém východě před muslimy. Obchodem a válčením v tomto regionu templáři dokázali vydělat ohromné jmění. Nepodléhali světské moci, pouze papeži. Poté, co křižácké panství ve Svaté zemi v roce 1291 vyvrátili Mamlúkové, se velmistrem řádu stal Jacques de Molay. Z Kypru, řádového ostrova, se pokoušel získat zpět ztracená území a zároveň posílit postavení řádu v Evropě.

Proč Filip Sličný neměl rád templáře

Jacques de Molay, poslední velmistr řádu templářů|foto:Wikimedia Commons, Bibliothèque Nationale de France, CC0 1.0, ©

V roce 1306 ho tehdejší papež Klement V. pozval do Francie – jestli si říkáte, že za papežem se přece jezdí do Říma, tak tehdy to bylo jinak. Ve Francii vládl nesmírně ambiciózní Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců, který chtěl mít pod palcem všechno, včetně papeže. Proto papež sídlil ve francouzském Avignonu místo v Římě.

Klement V. chystal další křížovou výpravu a pro její účely navrhl Jacquesovi de Molay, aby se templáři sloučili s dalším řádem – johanity. Ten to odmítl, a navíc se dostal do sporu s králem. Templáři totiž spravovali francouzské státní finance, které Filip IV. Sličný pilně drancoval, a ještě si u templářů půjčoval a nechtěl vracet. K tomu nepotřeboval, aby se v království roztahovala tak silná a nezávislá entita jako templáři. Na základě drbů, které se o rytířích šířily, rozdmýchal velkolepý proces. Obvinil templáře z kacířství, řadu jich nechal zatknout a mučením je donutil k přiznání, že byli nuceni plivat na kříž, nebo že jim bylo nakazováno, aby své případné sexuální potřeby ukájeli s ostatními bratry rytíři a podobně. Papež se snažil řád bránit, ale proti Filipovi neměl šanci.

Hranice na Židovském ostrůvku

Upálení velmistra řádu templářů Jacquese de Molay|foto:Wikimedia Commons, British Library, CC0 1.0, ©

Na padesát templářů bylo upáleno, v roce 1312 papež jejich řád zrušil. Templářský majetek dostali částečně johanité, částečně Filip IV. Sličný. Velmistr řádu de Molay byl spolu s dalšími představenými dál vězněn králem. Patrně následkem mučení se přiznali ke kacířství a káli se. Když byli 18. března 1314 na veřejném slyšení u katedrály Notre Dame v Paříži odsouzeni na doživotí, velmistr Jacques de Molay se spolu s dalším rytířem dopálili a začali křičet, že v tom případě odvolávají své přiznání. Na to byli označeni za recidivující kacíře a odsouzeni k upálení zaživa. A to hned.

Stalo se na Židovském ostrůvku, který je dnes součástí velkého pařížského ostrova Cité. Kronikář Geoffroi de Paris tehdy zapsal, že de Molay se na hranici vyznal, že není kacíř a že Bůh jistě potrestá viníky, kteří templáře přivedli do záhuby. Pak prý vcelku rychle a bez většího trápení zemřel.

Jacques de Molay, francouzský Kozina

Smrt francouzského krále Filipa IV., zvaného Sličný|foto:Giovanni Boccaccio, Wikimedia Commons, British Library, CC0 1.0, ©

Jenže zanedlouho na to zemřel i papež Klement V. a na podzim při nehodě na lovu také Filip IV. Sličný. Jeho synové zemřeli pár let po něm, aniž zanechali mužské potomky, takže ještě nedávno mocný rod Kapetovců vymřel po meči. A Francie upadla do stoleté války. Všechny tyto události daly vzniknout legendě, sepsané v 16. století, že velmistr de Molay prý na hranici papeže a krále Filipa a jeho potomky proklel a slíbil jim, že se potkají před Božím soudem. A to do roka! Zrovna jako náš Kozina.

Podobně jako Kozina se i Jacques de Molay stal v dalších staletích hrdinou populární kultury. V romantickém 19. století dokonce on a jeho řád inspirovali celé neotemplářské hnutí. A jak víme, fascinace tímto bohatým řádem trvá dodnes. Bestseller Dana Browna a další kousky asi připomínat netřeba.