Dolní Kalifornií po stopách misionářů
Misionáři původem z českých zemí přicházeli na území mexické Dolní Kalifornie už v 16. a pak v 17. století.
Po jejich stopách se před časem vydal Oldřich Kašpar, docent Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a také Katedry sociálních věd Univerzity Pardubice.
Dolní Kalifornie je zvláštní země vyprahlých pouští, skalnatých hor, nekonečných písečných pláží a rozeklaných útesů. Magický poloostrov na konci světa, kde se nebe stýká s mořem a šumící vlny opakují věčnou píseň. Tak popisuje zemi svých výzkumů Oldřich Kašpar, etnolog, historik, jehož vědecké prvenství je spjato s mnohdy detektivními kombinacemi archivních tajemství, která dokázal zhmotnit v zemi Opeřeného hada, v Mexiku. Povídala si s ním Jana Davidová:
„K jedněm narozeninám jsem dostal od svého strýce knihu mexického autora italského původu Carla Coccioliho Dědic Montezumův. Psychologický román, kdy si promítá poslední aztécký vladař Cuauhtemotzin celý svůj život během jedné noci, kdy čeká na popravu. No, a v tom okamžiku se hoch z malé moravské vísky rozhodl, že to budou Aztékové a nikdo jiný. A další takovou červenou nití, která se táhne mým odborným životem, dalo by se říci, jsou česko-mexické a česko-španělské vztahy. A taková výrazná kapitola je působení jezuitů z české provincie v Mexiku.“
Jedna z vašich knih se jmenuje Bohemika v historických knižních fondech Španělska, Portugalska a Mexika. A to je právě ta kniha, o které pravděpodobně hovoříte. Vy jste byl prvním, který vedl expedici do Mexika za Čechy?
„Úplně přesně jsem byl prvním, který zorganizoval expedici v mexické Dolní Kalifornii po misiích, na kterých působili – a jednu z nich přímo založili – právě jezuitští misionáři pocházející z české provincie.“
To znamená, že se asi vrátíme o několik století zpátky a budeme hledat první Čechy v mexické oblasti.
„Pokud bychom mluvili o jezuitech, tak je to druhá polovina 17. a první polovina 18. století. Ale pokud bychom mluvili o prvních Češích, tak vůbec prvního známého Čecha, nebo vlastně Moravana, známe už z 16. století poměrně krátce po dobytí Tenochtitlánu Hernánem Cortésem, neboť v análech španělské inkvizice je zachycen jakýsi Andrés Morav, což můžeme směle přeložit jako Ondřej Morava, někdy také Andrés Alemán, Ondřej Němec, kterého, když to řeknu velmi tvrdě, jeho soused ‚práskl‘, že je tajný protestant. Takže to je vlastně první člověk, o kterém víme, že pocházel z našich zemí a objevil se v Mexiku. No, a ta jezuitská kapitola začíná právě v druhé polovině 17. století, kdy jezuité z české provincie dostali svolení cestovat do španělských držav do zámoří. Takže někdy zhruba od roku 1678, kdy to svolení bylo oficiálně deklarováno písemnými dokumenty, až do toho roku 1767, působilo více než 150 kněží a laických bratří tovaryšstva Ježíšova z české provincie v celé Latinské Americe. V Mexiku je z toho počtu zatím zjištěno 33.“
Vám se během vašich výzkumů podařilo odhalit i mnohá dosud neznámá jména či osudy a zmapovat cesty některých misionářů Mexikem...
„Pokud se týká jednotlivých jmen, tak jsem navazoval na své předchůdce, počínaje páterem Josefem Vraštilem přes Zdeňka Kalistu až po profesora Josefa Polišenského. Čas od času se nám podaří objevit nové jméno, protože přece jenom v těch španělských dokumentech jsou česká a německá jména z českého území poměrně tvrdě komolena. Před nedávnem jeden z mých doktorandů Ondřej Pokorný objevil dalšího jezuitu z české provincie na Filipínách. Já jsem v roce 2006 zorganizoval expedici Baja Kalifornia 2006, opustil jsem prostory archivu a šel jsem tzv. in situ. To znamená, že jsme udělali několik tisíc kilometrů dlouhou cestu horami, pouštěmi, přes rozvodněné řeky, docela zajímavými dopravními prostředky, počínaje terénním automobilem přes muly, koně, lodě a pochopitelně jsme se tam museli dopravit letadlem. A měli jsme takovou smůlu, že zrovna v té době, kdy jsme si tu expedici naplánovali, došlo v dolní Kalifornii k nejhorším dešťům a záplavám za posledních 50 let. Takže na jednu důležitou misii, kterou právě založil moravský Václav Link, jsem se nedostal. Čili jak říkává jeden můj mexický přítel, vždycky je dobré si něco ponechat, aby měl člověk důvod se vrátit. Ale mám ten důvod nechtěný, protože jsem tam strašně chtěl dostat.“
Hovoříte o české provincii, o misiích, ale nehovoříte o Češích. Jaký je mezi tím rozdíl?
„Ten rozdíl je dosti podstatný, protože se pohybujeme v období, kdy na území tohoto státu pochopitelně nežili jenom Češi. Žili zde i příslušníci jiných národností. Je tady kultura česká, je tady kultura německá v určitých oblastech. Takže pochopitelně o těch jezuitech, kteří odcházeli, nemůžeme říkat, že to byli čeští jezuité, protože to by zavánělo příliš nacionalisticky. Byli to jezuité z české provincie, kteří byli buďto Češi, nebo Němci. A aby se nám to ještě více zkomplikovalo, příslušníky té české provincie, ať už působili na kolejích třeba v Olomouci, Brně, Kutné Hoře nebo na té nejslavnější v Praze v Klementinu, byli třeba i Italové. Máme i jednoho jezuitu z české provincie Francouze, máme Belgičany – dva bratry Neumanny a podobně.“
Expedice Oldřicha Kašpara na území mexické Baja California, čili Dolní Kalifornie, po stopách misionářů původem z českých zemí, byla skutečně zcela výjimečná... Z velmi prostého důvodu – byla první svého druhu.
Václav Link i ostatní misionáři pobývali na určitých místech Nového Španělska pouze rok a nebo dva. Proč tak krátce? I na to se Jana Davidová zeptala etnologa a historika Oldřicha Kašpara.
A čeho si Oldřich Kašpar na svém výzkumu cení nejvíce?
S Oldřichem Kašparem z Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a také Katedry sociálních věd Univerzity Pardubice si povídala Jana Davidová. Poprvé byl vysílán letos v listopadu v pořadu Českého rozhlasu Pardubice Živá laboratoř. Díky vstřícnosti jeho tvůrců jsme vám rozhovor mohli nabídnout i my.
Vysíláno v Planetáriu č. 49/2011, 3. - 9. prosince.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Čtěte také:
Dopisy dobyvatele říše Aztéků Hernána Cortéze v české knihovně
Svatý Ignác a Tovaryšstvo Ježíšovo
Tajemství úspěchu jezuitů v Číně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka