Dáma s lampou a Sbor andělů

A tak šla a začala zachraňovat anglické vojáky. Mimochodem asi je dobře, že to byla Angličanka, protože kdyby ta holčina byla třeba Francouzka, slyšela by, ať ty anglické vojáky naopak pošle do pekel a vyžene z Orleáns.

Florence, dáma s kaméliemi

Florence Nightingale|foto:Shutterstock

Nicméně ta Angličanka, Florence, se začala pohybovat po špitálech a sanatoriích a namísto teoretického mudrování či okázalé slitovnosti prostě koukala, co funguje a co ne. Tedy – co pacientům pomáhá a co jim škodí. A dlouhá léta, která bychom mohli označit za její stáž či praxi, pak shrnula do nudně stručného poznání: pacientům pomáhá hygiena. A dostatek světla. Čerstvý vzduch a čisté ložní prádlo. A funkční toalety. Když se pak vedle pacienta dají ještě nějaké kytky, je to prý super. Zní to jako banalita. Ale začnou se dít opravdové zázraky a divy.

Jak je důležité míti přátele

Ta anglická šlechtična s italským jménem má vlivné přátele a jedním z nich je ministr války. A jedna válka zrovna probíhá: na Krymu. Je to tedy v polovině 19. století a na tom Krymu zrovna bojují mimo jiné Angličani. Bojují a umírají. Něco málo jich padne na bojišti – a většina pak v nemocnicích. Možná si představujete, jak čacký voják odněkud z Exeteru krvácí na nemocničním lůžku, jsa dílem postřelen a dílem amputován. V obklopení zasmušilého lékaře a vznešeného kněze pak naposledy vydechne „God save the Queen“ a padne mrtev do běloskvoucího polštáře a věčného spánku. Tak takhle to nebylo. Čacký voják krvácí na zasviněné slámě. V obklopení exkrementů a parazitů chrchlá, ať všichni táhnou k čertu a táhne z něj rum. A pak umře. Ne na to zranění. Ale na sepsi. A nekrózu. Na tyfus. Neštovice. Choleru. Sifylis. Na vysokou horečku. To jsou totiž nejčastější příčiny smrti vojáků v devatenáctém století – v nemocnici. Jen jeden z deseti opravdu umře na následky zranění z bojiště.

Jak je důležité míti záchod

Krymská válka. Snímek průkopníka válečné fotografie Rogera Fentona, přibližně z roku 1855|foto:Rights Managed / Mary Evans Picture Library / Profimedia

A do takovéhle polní nemocnice se chce dostat ta anglická šlechtična s italským jménem Florence a díky známému ministrovi se tam opravdu dostane; vybavena pompézně znějící funkcí Předsedkyně Institutu ženských ošetřovatelek anglické hlavní vojenské nemocnice v Turecku, a kromě té funkce už je vybavena jenom roky neúnavné práce při zachraňování pacientů. To se ale tak úplně nepočítalo, aspoň ne v očích pánů lékařů, kteří najednou musí strpět nějakou ženskou, co jim kecá do řemesla. A přesně to Florence dělala. Například jim řekla, aby pro vojáky udělali záchody. A aby si myli ruce. Třeba i po tom záchodu. A aby pacienty, pokud je chtějí udržet naživu, přikryli vypranou dekou a ne pytlem kolujícím měsíc napříč oddělením. A že by třeba ušetřilo čas, kdyby v jednotlivých částech nemocnice leželi pacienti se stejnou diagnózou.

Jak je důležité mýti ruce

Tak tohle Florence doktorům říkala a doktoři říkali, že medicínu vystudovali oni, ale ta paní měla pompézně znějící funkci a známého ministra a poslání od Boha a tak prosadila svou. A ejhle, začaly se dít zázraky. Vojáci přestali umírat ve velkém a dokonce se začali vracet z nemocnice po svých. A špitály se najednou staly místem, kde se lidé opravdu můžou uzdravit. A Florence to vše pozorovala a organizovala a dělala si o tom všem statistiky a ty pak rozesílala důležitým lidem jako důkaz o tom, že mít v nemocnici záchody a mýt si ruce a větrat a mít funkční odpady je opravdu dobrý nápad.

Dáma s lampou

Florence Nightingale|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

S tou Angličankou s italským jménem to praktikoval celý sbor sester, sester řádových, jeptišek, ze kterých se tímto staly sestry zdravotní a když tak tyhle dámy zachraňovaly ty umírající chlapy a tahaly je z těch exkrementů a z těch špinavých hadrů a čertovi z lopaty, tak jim nutně, těm pacientům, museli připadat jako andělé – a tak jim taky začali říkat: Band of Angels, Sbor andělů. A mezi těmi anděly stále vyčnívala a nejvíc pracovala sama Florence a ještě v noci procházela mezi lůžky a vše a všechny kontrolovala s lampou v ruce, a tak jí ti pacienti, vděční, že díky ní neumřou, začali říkat Dáma s lampou – a tak ji nakonec označila i britská média a Dáma s lampou vkročila do dějin jako zakladatelka moderního ošetřovatelství. A právě na její památku existuje Mezinárodní den sester, které dnes stejně jako ona pečují, starají se, zachraňují, léčí, pomáhají, konejší, ošetřují, a občas kecají lékařům do řemesla. A ta dáma, ta Angličanka, se celým jménem jmenovala Florence Nightingale.