Budoucí výpravy do pekla na Venuši, falešné zlato a elixíry, alchymisté a jejich hra na tichou poštu

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o podmořské „dálnici“ v Pacifiku, po níž se přesouvají žraloci i želvy mezi Galapágami a Kokosovým ostrovem, a také o nových archeologických nálezech z potopeného přístavu Hérakleiónu v nilské deltě i z kanalizačních výkopů v Římě, kde byl objeven jeden z kamenů obkružujících kdysi posvátnou hranici Věčného města; zmíníme se o tajném čínském plavidle, které nedávno krátce přelétlo mezinárodně uznanou hranici vesmíru, a také o turistické raketě New Shepard společnosti Blue Origin, které se podařilo totéž – ovšem se čtyřmi pasažéry na palubě.

Jak prozkoumat peklo na Venuši

Tajemným kruhovým objektům o průměru několika desítek kilometrů a více než kilometrové výšce nad okolním terénem Venuše se přezdívá „palačinky“. Mozaika z radarových dat, dodaných sondou Magellan|foto: NASA/JPL, ©

Na přelomu dvacátých a třicátých let začne nová éra výzkumu Sluneční soustavy. Bude to éra Venuše. Americká NASA vyšle k této planetě kosmické sondy DAVINCI+ a VERITAS. Evropská kosmická agentura ESA chystá sondu EnVision. Nebudou mít lehkou práci – povrch Venuše je extrémně nepřátelský svět, do kterého se zatím pozemským sondám podařilo jen nahlédnout. Drtí jej obrovský tlak husté atmosféry a spaluje nepředstavitelný žár. Planeta Venuše je přitom skoro stejně velká jako naše Země; dalo by se říci, že je to její rodná sestra. I ona měla možná kdysi pevniny, moře a oceány – jenže pak se něco zvrtlo. Nemohlo by se totéž stát i nám? Odpověď na tuto otázku by vědci rádi našli právě pod žlutavými mračny Venuše.

Radarový pohled pod oblaka Venuše zprostředkovaný americkou sondou Magellan|foto: NASA

Jak to na povrchu Venuše vypadá? Vyskytuje se tam kromě běžných útvarů i něco neobvyklého? Pokud to skutečně na Venuši kdysi vypadalo jako na Zemi, co způsobilo, že se tehdejší venušský „ráj“ proměnil v dnešní peklo? Co všechno potřebují vědci prozkoumat, aby zjistili, co se kdysi na planetě stalo, co se tam děje dnes a jak by se Venuše mohla vyvíjet dál? Ptali jsme se vulkanologa a planetologa Petra Brože z Oddělení geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze.

Alchymisté – 3. část: Hra na tichou poštu

Alchymista vyrábějící zlato|foto: JJ Jordan, Fotobanka Unsplash

Alchymie se kromě Evropy rozvíjela i v jiných oblastech světa, říká chemik a znalec dějin alchymie Vladimír Karpenko z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Třeba v Číně nebo v Indii. Evropská alchymie má své prakořeny ve starém Řecku, v jeho helénistickém období. Po úpadku antického světa přejali helénistickou tradici arabští učenci, aby ji ve středověku opět předali svým následovníkům z evropského kontinentu. Na starořecký původ alchymie dodnes upomínají některé pojmy, které se skrze alchymické spisy usadily v současném jazyce. Naše znalosti této nejstarší alchymie jsou však z různých důvodu neúplné. To, co víme, se totiž dochovalo jen díky několikanásobnému přetlumočení, ne nepodobnému dětské hře na tichou poštu.

Alchymie je opředena různými historkami a legendami, z nichž mnohé se týkají podvodníků. Podle chemika Vladimíra Karpenka byli někteří z nich tak přesvědčiví, že byli přijímáni jako skuteční alchymisté. Do dnešních dnů se dochovala řada mincí a medailí z alchymických dílen, které měly být vytvořeny z transmutovaného vzácného kovu. Některé z nich byly i odborně zkoumány – především ty stříbrné.