Budoucí výpravy do pekla na Venuši, falešné zlato a elixíry, alchymisté a jejich hra na tichou poštu

25. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sopky na Venuši. Počítačově generovaný pohled na povrch planety, založený na radarových datech ze sondy Magellan
0:00
/
0:00

Budoucí výpravy do pekla na Venuši (04:37) – Wernher von Braun a Archimedes: Ulov si svého vědce (21:20) – Alchymisté, 3. část: Falešné zlato a hra na tichou poštu (26:07)

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o podmořské „dálnici“ v Pacifiku, po níž se přesouvají žraloci i želvy mezi Galapágami a Kokosovým ostrovem, a také o nových archeologických nálezech z potopeného přístavu Hérakleiónu v nilské deltě i z kanalizačních výkopů v Římě, kde byl objeven jeden z kamenů obkružujících kdysi posvátnou hranici Věčného města; zmíníme se o tajném čínském plavidle, které nedávno krátce přelétlo mezinárodně uznanou hranici vesmíru, a také o turistické raketě New Shepard společnosti Blue Origin, které se podařilo totéž – ovšem se čtyřmi pasažéry na palubě.

Jak prozkoumat peklo na Venuši

Tajemným kruhovým objektům o průměru několika desítek kilometrů a více než kilometrové výšce nad okolním terénem Venuše se přezdívá „palačinky“. Mozaika z radarových dat, dodaných sondou Magellan

Na přelomu dvacátých a třicátých let začne nová éra výzkumu Sluneční soustavy. Bude to éra Venuše. Americká NASA vyšle k této planetě kosmické sondy DAVINCI+ a VERITAS. Evropská kosmická agentura ESA chystá sondu EnVision. Nebudou mít lehkou práci – povrch Venuše je extrémně nepřátelský svět, do kterého se zatím pozemským sondám podařilo jen nahlédnout. Drtí jej obrovský tlak husté atmosféry a spaluje nepředstavitelný žár. Planeta Venuše je přitom skoro stejně velká jako naše Země; dalo by se říci, že je to její rodná sestra. I ona měla možná kdysi pevniny, moře a oceány – jenže pak se něco zvrtlo. Nemohlo by se totéž stát i nám? Odpověď na tuto otázku by vědci rádi našli právě pod žlutavými mračny Venuše.

Radarový pohled pod oblaka Venuše zprostředkovaný americkou sondou Magellan

Jak to na povrchu Venuše vypadá? Vyskytuje se tam kromě běžných útvarů i něco neobvyklého? Pokud to skutečně na Venuši kdysi vypadalo jako na Zemi, co způsobilo, že se tehdejší venušský „ráj“ proměnil v dnešní peklo? Co všechno potřebují vědci prozkoumat, aby zjistili, co se kdysi na planetě stalo, co se tam děje dnes a jak by se Venuše mohla vyvíjet dál? Ptali jsme se vulkanologa a planetologa Petra Brože z Oddělení geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze.

Alchymisté – 3. část: Hra na tichou poštu

Alchymista vyrábějící zlato

Alchymie se kromě Evropy rozvíjela i v jiných oblastech světa, říká chemik a znalec dějin alchymie Vladimír Karpenko z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Třeba v Číně nebo v Indii. Evropská alchymie má své prakořeny ve starém Řecku, v jeho helénistickém období. Po úpadku antického světa přejali helénistickou tradici arabští učenci, aby ji ve středověku opět předali svým následovníkům z evropského kontinentu. Na starořecký původ alchymie dodnes upomínají některé pojmy, které se skrze alchymické spisy usadily v současném jazyce. Naše znalosti této nejstarší alchymie jsou však z různých důvodu neúplné. To, co víme, se totiž dochovalo jen díky několikanásobnému přetlumočení, ne nepodobnému dětské hře na tichou poštu.

Alchymie je opředena různými historkami a legendami, z nichž mnohé se týkají podvodníků. Podle chemika Vladimíra Karpenka byli někteří z nich tak přesvědčiví, že byli přijímáni jako skuteční alchymisté. Do dnešních dnů se dochovala řada mincí a medailí z alchymických dílen, které měly být vytvořeny z transmutovaného vzácného kovu. Některé z nich byly i odborně zkoumány – především ty stříbrné.

Spustit audio

Související