Bitva u Thermopyl: Sedm tisíc, a hlavně tři sta
Některé příběhy z dávné minulosti jsou až bolestně přítomné. Nejen proto, že se pro svou sílu stále vyprávějí. V jen trochu změněných kulisách se odehrávají znovu a znovu.
Jedním z takových silných příběhů je boj malé jednotky Řeků v Thermopylách a troufám si tvrdit, že o hrdinné smrti 300 spartských válečníků slyšel snad každý. Pojďme si to trochu připomenout.
Jak Persie do Řecka vpadla
Nejprve kontext: na jedné straně je Persie, obrovská říše, co do rozlohy a armády snad největší ve své době. Je militaristická, expanzivní a její území tvoří především asijské oblasti. Tahle říše, tak jako to dělala dosud, zaútočí na svého menšího a slabšího souseda. Záminkou jsou bojůvky v příhraničí. Na druhé straně je část řeckých poleis – městských států, které si chtějí uchovat nezávislost a vlastní civilizační hodnoty. V jejich čele jsou Athény a také Lakedaimon, známější jako Sparta.
A příběh se začne rozvíjet: Persie mobilizuje všechny své četné národy a vrhne obrovskou invazní armádu na sousedovo území s cílem si je podmanit, anektovat a vnutit mu své pořádky. Dosud to Persii vycházelo. Papírově slabší řecké státy se však poněkud nečekaně postaví na odpor a začnou se bránit, i když se to z vojenského hlediska jeví jako nemožné. Po několika předchozích neúspěšných operacích se perská invazní armáda začne probíjet ze severu do středu Řecka; aby mohla zaútočit dál na Athény, musí projít soutěskou u Thermopyl.
Elitní obránci soutěsky
A zatímco hlavní řecké síly se připravují na boj v jiné části regionu, tady, na omezeném prostoru mezi skalisky a mořem, se rozhodne zastavit postup okupantů bojová skupina asi 7000 Řeků, tj. asi o velikosti dnešní brigády. Jejich jádrem je falanga, řekněme prapor, 300 spartských bojovníků. Co jsou zač, je zřejmé: elitní jednotka veteránů a profesionálů, kteří předcházející léta nedělali nic jiného, než válčili. Z pohledu Peršanů a často i Řeků to jsou skvěle vycvičení hrdlořezové, kteří válečné řemeslo ovládají víc než dobře.
Tenhle elitní prapor a s ním i celá brigáda zaujme obranné pozice v soutěsce a čekají na postupujícího nepřítele. A invazní armáda Persie zaútočí, protože tohle strategické místo musí získat. Potřebuje ho pro další postup a naplnění svých cílů. A tak začne na jednotky Řeků vysílat svoje nejrůznější asijské hordy. Navzdory přesile se elitní vojáci Sparty brání a dál drží Thermopyly. Výzvy ke kapitulaci odmítají. Přichází další vlny útoků, jsou nasazeny elitní jednotky Persie, gardové uskupení zvané Nesmrtelní. Jsou rozprášeni a zničeni. Sparťani dál drží Thermopyly a odmítají se vzdát.
Vrať se se štítem, nebo na štítu
Ovšem matematika je neúprosná: každý střet znamená nejen obrovské ztráty na straně útočníka, ale i menší ztráty obránců. A těch je zoufale málo. Dochází jim lidi, zásoby a zbraně. A situace spěje ke svému konci po několika dnech, kdy je nepřítel obklíčí. Část řeckých vojsk se ještě před tím stáhne, ale elitní falanga válečníků ze Sparty zůstává na místě. Od mala slyší „vrať se se štítem nebo, na štítu“, tj. vítězství, nebo smrt. A vítězství už možné není. To je moment, kdy je racionální se vzdát. Kdy je naprosto pochopitelné propadnout zoufalství. Zbývající muži spartské jednotky neudělají ani jedno. Připraví se na setkání s bohy, rozloučí se mezi sebou navzájem, popadnou zbývající zbraně a čekají poslední útok.
Ten přijde ze všech stran a vyčerpaní válečníci bez zásob jsou zahnáni na poslední kousek volného místa, kde se brání ještě i doslova zuby a nehty – a pak padnou. Se svým velitelem po boku. A perští okupanti se ženou dál. Ale přišli o čas, o množství vojáků a o morálku. A za nějakou dobu utrpí definitivní porážku a budou vypráskáni do své země. A v Thermopylách dodnes stojí pomník se vzkazem té elitní jednotky Lakedaimonu všem živým: „Běž, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my zde ležíme mrtvi, jak zákony kázaly nám.“
Související
-
300: Bitva u Thermopyl
Každý ten příběh zná ze školních lavic: v 5. století před Kristem byly řecké osady podrobovány nájezdům kočovných národů z Persie a se střídavými úspěchy bránily sv...
-
Velký antický hrob z doby Alexandra Velikého byl objeven v...
Řecké ministerstvo kultury oznámilo, že archeologové objevili v dosud největším vykopaném hrobě u města Amfipolis na severu země hlavu téměř nepoškozené sfingy.
-
Antika je mrtvá, ať žije antika!
Tradice velí ukončit starověk rokem 476. Z logiky věci pak vyplývá, že rokem 476 zároveň počal středověk. Co se tehdy vlastně stalo?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
