Antika je mrtvá, ať žije antika!

20. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Římské Colosseum
0:00
/
0:00

Tradice velí ukončit starověk rokem 476. Z logiky věci pak vyplývá, že rokem 476 zároveň počal středověk. Co se tehdy vlastně stalo?

Je to znalost prosazovaná, podporovaná a vynucovaná školami od jejich založení blahé paměti. Které dítko rok 476 nezná, je uznáno jako dějepisně méněcenné, potažmo momentálně zaostalé. Samotný letopočet by ovšem nedával smysl, kdybychom k němu nepřiřadili nějakou událost. Tak schválně: co se tehdy stalo? ... Tak pokud jste si právě v duchu řekli, že zanikla římská říše, tak jste se hrubě zmýlili. Pokud jste, v souladu se znalostí školního dějepisu, uvedli, že zanikla západořímská říše, pak by se z vás váš bývalý učitel tetelil radostí. Ale popravdě řečeno: vlastně se mýlíte taky. Protože co se tenkrát stalo opravdu? Vcelku nic moc.

Mládí vpřed – a zase zpátky

Poslední západořímský císař Romulus Augustus se vzdává koruny ve prospěch germánského vojevůdce Odoakera. Ilustrace neznámého autora 19. století

Jeden mladíček s velikášským jménem Romulus Augustus byl zrovna sesazený z trůnu západořímského císaře. To se v dějinách impéria stalo tolikrát, a zejména v posledních stoletích, že to prakticky s nikým nehnulo; tedy s výjimkou toho Romula. Ten si ostatně mohl oddechnout, protože na trůn byl beztak instalován proti své vůli tatínkem – vojevůdcem. Tatínek totiž vyhlásil válku přecházejícímu císaři a synáčka pak využíval jen jako svou loutku. A Romulus Augustus měl navíc to štěstí, že mu ani nepodřízli krk dýkou, neprobodli mečem, neotrávili jedem, nebo že neměl smrtelnou nehodu... no prostě tak něco. Naopak mu bylo dovoleno v poklidu dožít ve vyhnanství, což bylo na tehdejší poměry skutečně velkorysé.

Kam to mohl dotáhnout barbar

Pán, který ho sesadil, byl, ejhle, taky rebelantský vojevůdce, germánský barbar Odoaker, původně ve službách západního imperátora. Ač barbar, pěkně se zorientoval v politickém systému říše i v mezinárodních vztazích (a předčil tak polovinu dnešních studentů v hodinách dějepisu) a spočítal si, že římská říše rovná se jeden císař na západě a jeden císař na východě – no a když ten jeden císař na západě nebude, tak bude stačit jeden císař na východě, ale protože ten na tom východě zůstane, tak germánský barbar Odoaker může vládnout na západě místo toho císaře, co ho sesadil. Což je malý krůček pro říši, ale velký skok pro Odoakera.

Hra o trůny

Boj ostrogótského krále Theodoricha s králem Itálie Odoakerem. Reprodukce kresby neznámého autora ze spisu Chronica Theodericiana z roku 1181

A nyní k tomu významu toho všeho: co se reálně pro západní část říše změnilo? Nic. Co se změnilo pro východní část říše? Vůbec nic. Tamního imperátora změny na západě nezajímaly, protože sám Romulus Augustus byl v jeho očích nelegitimní. Zajímal ho jen Romulův předchůdce, který měl na trůn skutečný nárok. A stále žil. Ale to zase bylo srdečně jedno Odoakerovi, protože tak či onak, na západě teď stejně vládnul on. Prostě hra o trůny par excellence. 

Jak vidno, rok 476 byl přelomový maximálně pro jednoho kluka, pro jeho tátu a pro jednoho barbara. Existuje ovšem mnohem zajímavější alternativa, kterou lze ukončit antickou éru a symbolicky zahájit středověk. Je to taky konkrétní letopočet – který si vám dovolím navrhnout příště.

autoři: Adam Vidner , frv
Spustit audio

Související