Znáte kdoule? Hodí se k drůbeži, zvěřině, do nádivky, zeleniny, ragú i omáček
Kdouloň je keř nebo stromek velmi dekorativního vzhledu s velkými, světle růžovými květy. Plody jsou buď hruškovitého, nebo jablkovitého tvaru. Ve starověku byly plody kdouloní povýšeny na Venušiny symboly plodnosti.
Kdouloň obecná pochází ze střední Asie. I když jde o teplomilnou dřevinu, roste dobře a pravidelně plodí i v našich klimatických podmínkách. Vykvétá později, koncem května a v červnu, a proto květy výhonků nebývají poškozovány pozdními jarními mrazíky.
Žluté malvice dozrávají běžně až v říjnu – mají tuhou a trpkou dužinou bohatou na slizy. Naši předkové žvýkali dužinu pro vonný dech a při zánětech v krku nebo v ústech. Kdoule využívali k přípravě pomády na vlasy.
Plody jsou bohaté na třísloviny, pektiny a samozřejmě vlákninu. Tvrdou dužinu je nejlepší tepelně zpracovat – lehce osmahnutá se hodí jako příloha k masu. Není moc sladká, takže masu dodá silnou chuť.
V orientální kuchyni jsou kdoule často součástí slaných jídel, poskytují jim jemně nakyslý nádech.
Dezertům poskytnou kdoule lahodnost a jemnost a navíc jedinečnou květinovou vůni. Můžete z nich připravit oblíbený džem, dobře se snoubí s jablky a hruškami.
A ještě k vnějšímu použití: čistící pleťovou masku si připravíte tak, že sedm uzrálých kdoulí najemno nastrouháte, smícháte se lžící sušeného droždí a sedmi lžícemi citrónové šťávy. Naneste na obličej a necháte 20 minut působit. Pak opláchněte – třeba mátovým odvarem, který tuto čistící kůru dokonale zakončí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka