Znáte kdoule? Hodí se k drůbeži, zvěřině, do nádivky, zeleniny, ragú i omáček

Kdouloň obecná pochází ze střední Asie. I když jde o teplomilnou dřevinu, roste dobře a pravidelně plodí i v našich klimatických podmínkách. Vykvétá později, koncem května a v červnu, a proto květy výhonků nebývají poškozovány pozdními jarními mrazíky.

Žluté malvice dozrávají běžně až v říjnu – mají tuhou a trpkou dužinou bohatou na slizy. Naši předkové žvýkali dužinu pro vonný dech a při zánětech v krku nebo v ústech. Kdoule využívali k přípravě pomády na vlasy.

Plody jsou bohaté na třísloviny, pektiny a samozřejmě vlákninu. Tvrdou dužinu je nejlepší tepelně zpracovat – lehce osmahnutá se hodí jako příloha k masu. Není moc sladká, takže masu dodá silnou chuť.

V orientální kuchyni jsou kdoule často součástí slaných jídel, poskytují jim jemně nakyslý nádech.

Dezertům poskytnou kdoule lahodnost a jemnost a navíc jedinečnou květinovou vůni. Můžete z nich připravit oblíbený džem, dobře se snoubí s jablky a hruškami.

A ještě k vnějšímu použití: čistící pleťovou masku si připravíte tak, že sedm uzrálých kdoulí najemno nastrouháte, smícháte se lžící sušeného droždí a sedmi lžícemi citrónové šťávy.  Naneste na obličej a necháte 20 minut působit. Pak opláchněte – třeba mátovým odvarem, který tuto čistící kůru dokonale zakončí.