Zkáza pod Vesuvem

Pompeje jsou známé především tragickými okolnostmi svého zániku; město však mělo v době katastrofy za sebou několik staletí dlouhou historii. Ptali jsme se na ní archeologa Pavla Titze z Katedry religionistiky a filosofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, který zná tuto historii i z osobní účasti na pompejských vykopávkách.

Co se ví o historii Pompejí od jejich založení až po tragický zánik?

Pavel Titz: Pompeje byly založeny snad někdy v 7. století před Kristem přímo na mořském pobřeží v Neapolském zálivu, na takové terénní vlně, která byla vytvořena mnohem starším lávovým výronem, pravděpodobně pocházejícím z Vesuvu, jako na příhodném místě, které nabízelo jednak blízkost řeky Sarno a jejího ústí do Neapolského zálivu, stejně jako námořní kontakty a velice úrodnou oblast v zázemí. Přesto nemáme zcela jasnou představu o tom, jakým způsobem se následně město vyvíjelo. Víme o tom, že v relativní blízkosti sídlily kmeny Osků a v blízké Neapoli se nacházela velice silná řecká komunita. Vnitrozemí bylo naopak po určitou dobu ovládáno Etrusky. Popravdě řečeno, v těch nejstarších vrstvách v Pompejích nacházíme elementy, které náleží všem těmto kulturám a nemůžeme zatím říct definitivně, zda město vzniklo z iniciativy všech těchto kultur nebo jenom jedné z nich. Každopádně velice záhy se zde začaly projevovat vlivy mnoha etnik.

Na Pompeje se většinou pohlíží jako na město římské. Takže to po dlouhou dobu jejich existence vlastně nebyla pravda?

Pavel Titz: Bylo to město, které teritoriálně náleželo do takzvaného Velkého Řecka, tedy do oblasti kolonizované Řeky - do jižní Itálie, kde byl řecký vliv nesmírně silný. Vedle toho, zejména v průběhu 5. století př.n.l., se zde projevil významně také samnitský vliv. Samnité byli kmeny sídlící ve vnitrozemí Kampánie a v kopcích Apenin. Řím z toho prvopočátku, kdy se v polovině 8. století stal jen jakýmsi zárodkem města, se zmocňoval Itálie velice zvolna. Mohli bychom říci, že Pompeje se staly jeho spojencem v průběhu doby helénistické, ve 4. - 3. století před Kristem. Přesto si zachovaly svou nezávislost a skutečně římským městem se stávají až v roce 80 př. Kr. na základě takzvané Spojenecké války, kdy celá řada spojenců od Říma odpadla, nebo spíše proti Římu vedla válku za to, aby byla obdařena římskými právy. Nebyla to tedy válka za nezávislost, ale válka za to, aby z nich byli definitivně učiněni Římané. Na tomto základě se z Pompejí stává římská kolonie a teprve od roku 80 př. Kr. je městem římským. Potom přichází zřízení císařství a především kolem přelomu letopočtu je to významná doba císaře Augusta, kdy město zaznamenává velice pozoruhodný rozmach.

Dalším významným mezníkem v jeho dějinách je rok 62 našeho letopočtu, kdy je město postiženo velice silným zemětřesením...

Pavel Titz: To byla událost, která je reflektována i v římských písemných pramenech a popravdě řečeno, městem toto zemětřesení velice mocně zacvičilo. Dochází k opuštění celé řady domů, řada domů je také scelována, tak jak někdo z města odchází a jiný kupuje sousední dům, vytváří větší celky. Ovšem z hlediska toho, co my víme, to nebyla zvlášť chytrá investice, protože v roce 79 dochází k definitivnímu zániku města.

Jak vypadaly Pompeje před touto katastrofou? Jak byly velké a lidnaté a jaká byla tamní zástavba? Kromě řadových domů stála v Pompejích jistě také spousta významných veřejných budov...

Pavel Titz: Pompeje jsou dochovány tak jedinečným způsobem, že je pro nás nesmírně obtížné nacházet paralely. My nedokážeme s určitostí říci, jestli se jednalo o město výjimečné nebo průměrné. Na základě jeho rozlohy lze soudit, že mohlo být obýváno nějakými 15 až 20 tisíci obyvatel, z nichž pravděpodobně naprostá většina nalezla smrt v onom osudném dni. Ve městě nacházíme celou řadu typicky antických atributů - město má své centrální náměstí, forum, poměrně archaického půdorysu, protáhlé a úzké. Právě tam budují Římané v roce 80 př. Kr., kdy do města přicházejí, ústřední městský chrám, který je zasvěcen kapitolské trojici. To byl takový obecný římský zvyk. Vedle toho zde nacházíme celou řadu dalších svatyní - Apollónovu svatyni, Venušinu svatyni a potom jeden archaický chrám, který se už v době zániku města nacházel v ruinách; oproti těm ostatním je to chrám řeckého typu a pravděpodobně tedy pocházel z toho nejstaršího horizontu. Velmi zajímavý je potom chrámek zasvěcený egyptskému božstvu, bohyni Isidě, který byl shodou okolností objeven ještě dříve, než Evropa vůbec objevila starověký Egypt. Způsobil učiněnou senzaci a stal se obrovským turistickým lákadlem, mimo jiné proto, že byl v době zániku Pompejí kompletně zrekonstruován po tom velkém zemětřesení, narozdíl od většiny veřejných budov. Pompejané na to velké zemětřesení v roce 62 zareagovali masivní přestavbou, ve většině případů ovšem soukromých budov. Ty veřejné zůstaly po dlouhou dobu nedotčeny, nanejvýš byly jejich ruiny uklizeny. Vedle fora bychom měli také zmínit velké množství lázeňských komplexů, neboť přece jenom ta hygiena byla ve starověkých městech do jisté míry problematická a byla řešena právě návštěvou veřejných lázní. Také bychom měli zmínit veřejné cvičiště, amfiteátr, kde bylo možné pořádat gladiátorské hry; ten pompejský je nejstarší ze všech římských amfiteátrů, které zatím byly nalezeny. Pozornosti návštěvníka neuniknou také monumentální hradby, které vymezovaly město oproti předpolí, ale poskytovaly také posvátnou ochranu. Hned za těmito hradbami už bylo možné například pohřbívat, takže vedle samotného města mohou při návštěvě Pompejí návštěvníci vidět také nekropole - celou řadu náhrobků, oltářů, hrobek s nápisy, které nám přinášejí konkrétní jména obyvatel Pompejí a tak podobně.

Díky okolnostem zániku máme spoustu informací také o způsobu života Pompejanů. Co se dá o nich říci? Patřili spíše k těm bohatším?

Pavel Titz: Město pochopitelně oplývalo všemi myslitelnými vrstvami obyvatelstva. Byly zde domy velkolepé, výstavné a inventářem skutečně bohaté, ale také domy rozlohou velice skromné a inventářem chudé. Moderní archeologie má dokonce metody, jak zkoumat například stravovací návyky obyvatel města. Nacházíme například pozůstatky jídel, které tito lidé konzumovali a zatím se daří prokazovat to, že ve velkolepých domech lze také předpokládat konzumaci dražších druhů ryb, mladšího masa a podobně. Naopak v chudších domech se jedná o konzumaci starších kusů anebo běžnějších druhů ryb a tak dále. Bylo to přece jenom přímořské město, takže ta poptávka po rybách byla zde samozřejmě velice významná. Inventáře jednotlivých domů svědčí o tom, že mnozí Pompejané na tom skutečně nebyli špatně a velmi pravděpodobně se jednalo i o běžné řemeslníky, kteří provozovali nějakou svou konkrétní živnost a díky ní byli dostatečně solventní a mohli si dovolit žít v patřičném luxusu. Tím je míněno třeba to, že měli přípojku na veřejný vodovod nebo něco podobného. Co se týče drobných předmětů, jako byly šperky, případně mince a tak dále, tak v rámci výzkumu v Pompejích se jich našlo obrovské množství. Svědčí to o tom, že mnozí Pompejané si vedli relativně dobře.

Jak už jsme slyšeli, pompejská idyla byla přerušena v roce 62 našeho letopočtu prvním krutým varováním - město pobořila série velkých otřesů. Spojovali si Pompejané tuto katastrofu s nedalekým Vesuvem? Jaký vůbec měli vztah k hoře, která se jim tyčila nad městem?

Co se vlastně stalo 24. srpna onoho roku? Víme to poměrně přesně, protože o celé události se dochovalo svědectví vzdělaného očitého svědka. Svědectví takříkajíc z první ruky. Od koho?

Co si o katastrofě u Neapolského zálivu mysleli její současníci? I o tom se zachovalo v antických pramenech několik komentářů.

Pompeje, Stabiae a Herculaneum zmizely z povrchu zemského. Paměť na ně se v antických pramenech na čas uchovala; místo, kde města stávala, bylo však zapomenuto. Pak zmizela i vzpomínka. Až v době humanismu a návratu k antickým pramenům se o zmizelých městech začalo znovu hovořit. Také o tom, že by snad bylo možné jejich trosky kdesi pod Vesuvem najít. Víc se od Pavla Titze z Katedry religionistiky a filosofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice dozvíte zase v příštím Planetáriu.

Vysíláno v Planetáriu č. 20/2009, 16. května - 22. května 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (18:58).