Želví kolonisté v Indickém oceánu, neznámá civilizace Amazonie a pád indiánských říší

V úvodním přehledu zajímavostí bude řeč o šíření ptačí chřipky mezi antarktickými tučňáky, kteří proti ní zatím vykazují jistou odolnost, povíme si něco málo o výskytu šakalů obecných na našem území, v kolumbijských vodách se ponoříme k vraku španělské galeony, která šla před třemi stoletími ke dnu s obřím nákladem zlatých a stříbrných mincí, představíme vám největšího sladkovodního delfína, který žil před 16 miliony lety a zmíníme se o startu čínského satelitu Čchüe-čchiao 2, který směřuje na oběžnou dráhu kolem Měsíce.

Želví plavci v Indickém oceánu

Želva obrovská v plzeňské zoo|foto:Kateřina Dobrovolná, Český rozhlas

V roce 2021 byla pražská Zoo pověřena Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií EAZA vedením programu pro management želv obrovských, chovaných v této asociaci. S tím je mimo jiné spjato vedení plemenné knihy tohoto druhu v rámci EAZA. Pražská Zoo má s želvami obrovskými bohaté zkušenosti; chová je od roku 1948. Tehdy dovezený exemplář byl teprve pátý v Evropě a Zoologická zahrada v Praze se stala teprve třetí evropskou zoo, která se mohla těmito želvami pochlubit. Chlubí se jimi i dnes – má jednu z největších skupin na kontinentu. Ve volné přírodě žijí tyto želvy už jen na jediném místě. Na atolu Aldabra v Indickém oceánu. Velké suchozemské želvy však bývaly na indickooceánských ostrovech mnohem hojnější. Byly si jednotlivé ostrovní populace blízké? Jak se tam přes moře dostaly?

Nepřístupný atol Aldabra v Indickém oceánu patří republice Seychely|foto:NASA Earth Observatory/ Wanmei Liang, U.S. Geological Survey, CC0 1.0, ©

Želvy obrovské jsou největší suchozemské želvy. Na délku mají skoro metr a půl a mohou vážit více než 350 kilogramů. Atol Aldabra, který patří ostrovní republice Seychely, je vzdálen zhruba 650 kilometrů od africké pevniny a přes 400 kilometrů od Madagaskaru. Želvy tvoří dominantní složku tamní fauny. O to víc nás zajímá, kde se vlastně na Aldabře vzaly. Hovoří herpetolog Ivan Rehák z pražské Zoologické zahrady, který o obojživelnících a plazech přednáší i na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Španělé a konec indiánských říší

Útok Cortésových oddílů na aztécký Tenochtitlán|foto:Emanuel Leutze, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Předkolumbovská Amerika měla dvě hlavní jádrové oblasti, kde došlo ke vzniku centralizovaných útvarů, de facto říší. První ležela v oblasti Mezoameriky na území dnešního Mexika a části sousedních států, ta druhá v jihoamerických Andách, v oblasti dnešního Peru. Byla tato dvě kulturní centra ve vzájemném kontaktu, ať už přímém či zprostředkovaném? Jistě by to bylo možné, ať už po moři nebo po souši... Ale dělo se to skutečně? Něco málo si o tom povíme v poslední části našeho seriálu o předkolumbovské historii Ameriky.

Navštívíme také Amazonii, jejíž pralesy skrývají tajemství, která vědci začali odhalovat teprve nedávno, a zmíníme se o příchodu Španělů a konci velkých amerických civilizací, který nebyl tak náhlý, jak si možná představujete. Hovoří Monika Brenišínová ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.