Zamotaný příběh streptomycinu

Antibiotikum izolované z bakterie Streptomyces griseus bylo užíváno jako první lék proti tuberkulóze; nebo jak se dříve říkalo: souchotinám či oubytím. Devastujícímu infekčnímu onemocnění, které napadá nejčastěji plíce, ale může postihnout i další orgány, včetně kostí a kloubů, kůže, zažívacího traktu. Člověka provází už od pravěku a drží se ho dosud. I když díky očkování, dobré výživě, zdravotní péči a také lékům, pro bohatší oblasti planety už není takovou hrozbou. V chudých oblastech, zejména tam, kde řádí AIDS, však kosí lidi dál.

Tuberkulóza, Waksman, Schatz a Bugie

Dr. Selman Waksman, držitel Nobelovy ceny za objev streptomycinu|foto: Roger Higgins, Picryl, World Telegram & Sun photo, Library of Congress, CC0 1.0, ©

A kdo vlastně za objevem streptomycinu stojí? Tým amerického biochemika a mikrobiologa Selmana Abrahama Waksmana. Waksman se zabýval mikroorganismy žijícími v půdě a také v oceánech; z některých se mu během jeho dlouhé a plodné vědecké kariéry podařilo izolovat hned několik antibiotik. Streptomycin je tím nejslavnějším. Waksmanův vědecký tým se na začátku 40. let pustil do hledání nového antibiotika, které by bylo účinné v boji proti bakteriím imunním vůči dříve objeveným antibiotikům, zejména penicilinu. Zároveň významná americká univerzitní klinika Mayo Waksmana požádala, zda by se nepokusil objevit antibiotikum proti TBC.

Waksman měl údajně obavy z práce s nebezpečnou bakterií způsobující tuberkulózou. Měl ovšem ve svém týmu nadšeného doktoranda Alberta Israela Schatze, který se nabídl, že se do toho pustí. Waksman mu zařídil izolované pracoviště, kde Schatz zkoumal sekrety z bakterií, u kterých se předpokládalo, že by mohly zastavit růst bakterií tuberkulózních. Jako úspěšné se ukázaly zmíněné bakterie Streptomyces griseus, které jiná členka týmu Elizabeth Bugie získala z výtěru hrdla slepic. Z bakterie se Schatzovi podařilo izolovat antibiotikum, které pojmenoval streptomycin. Spolu s Elizabeth Bugie pak Schatz v odborném tisku publikoval článek o objevu nového léku. Na patentovém úřadě byli jako objevitelé streptomycinu zaregistrováni Waksman a Schatz. Bugie Waksman vynechal údajně s poznámkou, že se stejně vdá… Oba vědci se vzdali příjmů z nového léku ve prospěch univerzitní nadace.

Biochemici Selman Waksman a Elizabeth Bugie (vpravo) testují v roce 1943 streptomycin, bakteriální antibiotikum, které se používá zejména při léčbě tuberkulózy|foto:G. Terry Sharrer, Picryl, National Museum Of American History, National Institutes of Health, CC0 1.0, ©

Spory, soudy a Nobelovka

Jenže o pár let později Albert Schatz zjistil, že Waksman s univerzitní nadací uzavřel tajnou smlouvu, která mu zajišťuje 20 procent z licenčních poplatků na výrobu streptomycinu. Schatz si také všiml, že Waksman jeho podíl na objevu léku veřejně nezmiňuje. V roce 1949 proto podal proti Waksmanovi žalobu. Dosáhl mimosoudního vyrovnání. Waksman se o svůj podíl z licence musel podělit se Schatzem a menší měrou i s dalšími členy týmu. Zajímavé je, že během sporů Waksman za důležitější osobu pro objev léku označoval Elizabeth Bugie…

Pro vědecký svět zůstal objevitelem streptomycinu Selman Waksman. V roce 1952 mu za streptomycin byl dokonce udělena Nobelova cena, aniž by podíl Alberta Schatze nebo dokonce Elizabeth Bugie byl zmíněn. Skutečného uznání se Albert Schatz dočkal až na přelomu 80. a 90. let, kdy na jeho zásadní podíl na objevu streptomycinu začala veřejně poukazovat skupina vědců. Univerzita Rutgers v roce 1994 pak Albertu Schatzovi udělila za objev streptomycinu své nejvyšší vyznamenání. Zamotaný příběh se stal poučením pro univerzity a vědecké ústavy, aby pečlivěji uváděly přínos jednotlivých členů vědeckých týmů a nepřehlížely ani podíl doktorandů.