Z pětek jedničky? Jde to, když se dítěti můžete věnovat, říká jedna z doučujících Člověka v tísni

Zaměstnanci Člověka v tísni společně s proškolenými dobrovolníky z celé republiky pomáhají v současnosti více než 70 dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Když je to možné, snaží se jim i zajistit počítače a internetové připojení. Pravidelně je doučují, nebo spolu dělají úkoly – a to už od roku 2012. Teď ale především virtuálně.

Iryna Kadlecová právě doučuje dlouhovlasou Klaudii, usměvavou žákyni šesté třídy|foto:Lucie Fürstová,Český rozhlas

Iryna Kadlecová se v liberecké kanceláři Člověka v tísni dívá do notebooku – na dlouhovlasou Klaudii, usměvavou žákyni šesté třídy. Té pracovnice neziskové organizace, která má pedagogické vzdělání, pravidelně pomáhá s úkoly. Na řadě je právě matematika.

Klaudii už Člověk v tísni pomáhá dva roky, z návštěv v rodinách se kvůli pandemii koronaviru pomoc přesunula do virtuálního prostoru. A výsledky jsou znát.

„Ty příklady, když mi nešly, tak mi paní učitelka pomohla a pak jsem to pochopila, takže mi to učivo už šlo. To mi zlepšilo známky na jedničky a dvojky. Předtím jsem měla čtyřky i pětky. Cítím se fakt dobře – je to takový hezký pocit, když mě paní učitelka pochválí, že mi to jde, že jsem se zlepšila,“ popisuje Klaudie.

Klaudie má díky doučování výrazně lepší známky ve škole|foto:Lucie Fürstová,Český rozhlas

„V Člověku v tísni jsem dva roky. Před tou hodinou si vždycky musím ty věci zopakovat nejdřív sama. S dětmi jsme domluveni předem na tom, čemu se budeme ten den věnovat, abych se na to stihla připravit. Aktuálně mám ve službě 10 dětí. Máme i takové zázraky, kdy dítě jeden rok propadá, pak se dostane k nám do služby a druhý rok má vyznamenání. Někde je pokrok znát víc, jinde míň – musíme se radovat z každé jedničky, z každého správně odevzdaného domácího úkolu. I to je pro dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí velký posun,“ vysvětluje Iryna.

„Obecně jde říct, že to jsou chudé děti. Většinou se potýkají s tím, že jejich rodiče mají nízké vzdělání a nejsou schopni je adekvátně podpořit v té školní docházce. Obzvlášť teď, v té distanční výuce – nemohou dětem dovysvětlit nějakou tu látku, když ty znalosti sami nemají. Je to pro ně nesmírně složité,“ doplňuje ji koordinátorka vzdělávání Hana Dostálová.

Pomáhá individuální přístup

Nejdůležitější je podle ní individuální přístup. „Určitě je tam vidět ten posun. Jakmile se někdo tomu dítěti věnuje individuálně, tak má možnost reagovat přesně na to, čemu nerozumí. To je přesně to, co ty děti především potřebují. Pracujeme hodně s motivací – když má to dítě pocit, že to chápe, vidí, že se zlepšuje a má nějakou zpětnou vazbu z té školy, tak je to něco, co ho zvedá – co narušuje takovou tu obecně trochu depresivní náladu, a to je, si myslím, nesmírně přínosné,“ shrnuje Dostálová.

Děti doučuje 10 pracovníků Člověka v tísni z Liberce. Dalších 30 dobrovolníků jim pomáhá.

„Zhruba 20 z nich je lokálních, ať už jde o studenty, důchodce, a tak dále. Teď ale využíváme i 10 tzv. online dobrovolníků, kteří jsou z různých koutů republiky – ve většině případů jsou to pražští studenti, další jsou ale třeba z Moravy nebo z Kraslic,“ dodává Dostálová.

Další dobrovolníky z celého Česka pro pomoc při distanční výuce Člověk v tísni stále hledá. Jen v Libereckém kraji má na čekací listině desítky dětí, které by ji potřebovaly.