Výzkumy našich archeologů v Súdánu, od Sabaloky k Šakadúdu a Nessie jako totemový tvor kryptozoologů – se vzpomínkou na Jaroslava Mareše

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o historicky prvním sčítání divokých zvířat v africké Keni a také o objevu nejstaršího hrobu na africkém kontinentu, k němuž došlo v jedné z keňských jeskyní; zmíníme se také o nálezu ostatků devíti neandertálců v italské jeskyni Guattari nedaleko Říma. Povíme si o americké sondě OSIRIS-REx, která se vrací domů se vzorky materiálu z planetky Bennu a také o současných i připravovaných startech soukromých lodí do vesmíru.

Naši archeologové v Súdánu, 1. část

V letošní sezóně sestával pracovní tým z třinácti odborníků z České republiky, Súdánu a USA. V čele manželé Varadzinovi|foto:Petr Pokorný

Česká archeologie nemá v Africe své vyslance pouze v Egyptě. Možná si vzpomenete, že naši badatelé jezdí odkrývat minulost i o něco jižněji – do Súdánu. Naposledy jsme o jejich práci informovali před čtyřmi lety. Šlo o výzkumy Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy, realizované v malém vulkanickém pohoří Sabaloka v blízkosti 6. nilského kataraktu. Tyto výzkumy stále probíhají a v minulých letech nabraly novou dynamiku. Zároveň byl v letošním roce zahájen výzkum i na další súdánské lokalitě, kterou je pohoří Šakadúd. Mnohem dál od životodárného Nilu, mnohem dál od naší civilizace. Garantem výzkumu je tentokrát Archeologický ústav Akademie věd České republiky; výzkum probíhá ve spolupráci s Národní korporací pro památky a muzea Súdánu, která jej zaštiťuje, a podílí se na něm též badatelé z chartúmské Univerzity Obou Nilů.

O tom, co archeologického se poslední dobou dělo na Sabaloce hovoří egyptoložka Lenka Varadzinová z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Poté se přesuneme na novou lokalitu v Šakadúdu a povíme si, jak může výzkum na obou súdánských lokalitách přispět k pochopení klimatické změny, během níž se v pravěku z přívětivě zelené krajiny severovýchodní Afriky stala dnešní vysušená a horká savana – a jak se s tím vyrovnali lidé, kteří tuto krajinu obývali.

Lochneská nestvůra – totemový tvor všech kryptozoologů

Skotské jezero Loch Ness, údajný domov lochnesské nestvůry|foto:Fotobanka Pixabay,CC0 1.0

Mezi badatele, kteří si nikdy nebudou jisti, jestli je předmět jejich zkoumání skutečný, anebo vymyšlený, patří kryptozoologové. Věnují se pátrání po zvířatech, která možná existují. Jejich existenci však není možné stoprocentně prokázat. Nejsou důkazy, jen svědkové. Jak ale poznáte, jestli mluví pravdu? Možná i proto skuteční zoologové kryptozoologii jako vědu neuznávají nebo ji dokonce označují za pavědu.

Jaroslav Mareš, spisovatel, cestovatel a kryptozoolog|foto:Frederik Velinský,Český rozhlas

Nedávno zesnulý spisovatel, cestovatel a zoolog Jaroslav Mareš na ni nedal dopustit. Záhadní a neznámí tvorové ho doslova fascinovali. Napsal asi nejčtenější českou knihu o dinosaurech Záhada dinosaurů, v africké Botswaně objevil obřího brouka Manticora imperator, především ale při svých cestách po světě pátral po tajemných a bájemi opředených tvorech. Navštívil přes osmdesát zemí a stal se skutečným průkopníkem kryptozoologie u nás. Co na tom, že existenci kongamata, seskveče, ogopoga, mokele mbembe, mapinguariho a jiných tvorů nikdy neprokázal? Nepovedlo se to nikomu. A to ani v případě tajemných tvorů, které všechny ostatní svou slávou zastiňují – sněžného muže yettiho a lochneské nestvůry. Ta v roce 2003 slavila sedmdesáté narozeniny a my jsme při té příležitosti s Jaroslavem Marešem natočili krátké povídání. Nabízíme vám ho v repríze, jako vzpomínku na neúnavného badatele, který o svých výzkumech i cestách dovedl čtivě psát a poutavě hovořit.