Viděli jsme „Superměsíc“
Ve středu 8. dubna čtyři minuty po půl páté ráno jsme mohli na jasné obloze vidět tzv. Superúplněk. Nastává, když se k nám Měsíc přiblíží na méně než 360 tisíc kilometrů.
Den předtím, v úterý 7. dubna v 8 hodin večer, tedy asi 9 hodin před úplňkem, byl náš souputník Zemi vůbec nejblíže v letošním roce – 356 909 km – v tzv. přízemí.
Kdybychom porovnali měsíční disk v přízemí a odzemí, kdy je naopak nejdál, činil by v roce 2020 rozdíl velikosti na obloze téměř 14 procent. I když tohle srovnání si pochopitelně očima na obloze udělat nemůžeme (pouze na fotografiích), přece jen vnímáme, že Měsíc svítí jaksi víc a možná je i trochu větší...
Fotit jsem ho začal už v úterý navečer kolem 20. hodiny. Vybral jsem si stanoviště na severním okraji Litoměřic, abych viděl na obzor. Prach v ovzduší a opar nízko u obzoru však způsobily, že východ Měsíce jsem ani nezpozoroval. Měsíční disk jsem uviděl, až když se dostal cca 4-5 úhlových stupňů výše. Byl však velmi málo kontrastní a téměř splýval s oblohou. Výraznější byl pak se stoupající výškou. Fotil jsem ho i u litoměřického horního nádraží, na Mírovém náměstí a nakonec jsem se pokochal i středečním ranním západem Superměsíce nad Veveřím-Bídnicí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
