Veleobří ruka Betelgeuze v Orionu má hvězdný „náramek“
Hvězda Betelgeuze před několika lety zaujala neobvyklým poklesem jasnosti. Spekulovalo se o možné blízké explozi a zániku v podobě supernovy. Nic z toho se nepotvrdilo.
Vědci z pozorování zjistili, že červený veleobr měnil jasnost kvůli zastínění oblakem prachu, druhotně pak vlivem pulzace hvězdy zapříčiněné pravděpodobně tlakovými i zvukovými vlnami. Během několika let jsme díky vědeckým zkoumáním Betelgeuze poopravili i některé fyzikální údaje.
Obří mladík, který se červená
Hvězda je například téměř o 25 procent blíž, než se původně uvádělo – 548 světelných let od nás. Podobně prošel proměnou údaj o jejím poloměru. Dříve se odhadoval na téměř miliardu kilometrů, skoro jako poloměr dráhy Jupiteru. Nyní jej vědci zkrátili na 490 milionů km. Hmotnost určili na 16,5 až 19 hmotností našeho Slunce. I když se Betelgeuziny parametry poněkud snížily a možný zánik se podle nových odhadů oddálil asi o 100 tisíc let, stále je to se svými rozměry a stářím pouhých deseti milionů let neuvěřitelně gigantický mladík.
Pátrání po skrytém průvodci
Vzhledem k tomu, že tato hvězda vlevo nahoře v rameni Orionu je lidem na očích už od pradávna, nebylo možné si nevšimnout, že v průběhu času mění periodicky svou jasnost, a to ve dvou vlnách. Astronomové vystopovali, že v té první to trvá asi 400 dnů a v té druhé kolem šesti let. A se zmíněným stmíváním Betelgeuze před pěti šesti lety oprášili myšlenku, zda příčinou šestileté periody není náhodou hvězdný průvodce, který kolem hvězdného obra obíhá. Hubbleův vesmírný dalekohled a rentgenová observatoř Chandra po tomto průvodci pátraly, leč marně. Až nyní se doprovodnou hvězdu objevit podařilo. Tým astrofyziků pod vedením Steva Howella z výzkumného centra NASA zaměřil na Betelgeuze skvrnkovou zobrazovací kameru Alopeke, umístěnou na dalekohledu Gemini Mezinárodní observatoře na havajské Mauna Kea.
Nepříliš nadějné vyhlídky
Zobrazovací technika, která eliminuje zkreslení obrazu způsobené zemskou atmosférou, dokázala v kombinaci s výkonným osmimetrovým zrcadlem teleskopu ve vysokém rozlišení přímo detekovat slabého stelárního průvodce Betelgeuze. A co víc – určit i jeho základní charakteristiky; např. 1,5násobek hmotnosti Slunce, jasnost o šest magnitud slabší než Betelgeuze i vzdálenost od povrchu červeného veleobra. Jde o horkou mladou modrobílou hvězdu, která ve svém jádru ještě nezačala spalovat vodík. Vzhledem k tomu, že se tento průvodce nachází poměrně blízko povrchu Betelgeuze, dá se předpokládat, že jeho životnost nebude dlouhá a že ho silné slapové síly do několika tisíc let zničí. Po spirále se stočí do primární nepoměrně hmotnější složky a dojde k jeho zániku.
Siwarha, modrobílý náramek
Steve Howell se svým týmem pochopitelně hledal pro hvězdného průvodce jméno. Mělo navázat na název Betelgeuze, který pochází z arabštiny a znamená „ruka al-Džawzy“ – ženské postavy z arabských legend. Výsledkem je Siwarha, což znamená „její náramek“. Siwarhu chtějí astronomové podrobněji zkoumat za dva roky, v listopadu 2027, kdy se hvězdný průvodce ocitne v největší možné vzdálenosti od Betelgeuze.
Zdroje a doporučené odkazy:
Steve B. Howell et al: „The Probable Direct-imaging Detection of the Stellar Companion to Betelgeuse“, 2025, The Astrophysical Journal Letters 988
Karel Halíř: „Betelgeuze opět na scéně“, Astro.cz, 4. 11. 2025
Aaron McKinnon: „NASA Scientist Finds Predicted Companion Star to Betelgeuse“, nasa.gov, 23. June 2025
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
