Betelgeuze se probírá z mdlob a zjasňuje. Vědci ale jasno nemají

Jasnost této druhé nejjasnější hvězdy souhvězdí Orionu poklesla počátkem letošního února dokonce na 36 procent běžné hodnoty. Jde sice o polopravidelnou proměnnou hvězdu (její jasnost kolísá od 0,3 v rozmezí asi jedné magnitudy), u které astronomové předpovídají, že jednou vybuchne jako supernova, tak velký pokles ovšem nečekali.

V médiích se dokonce začalo spekulovat, zda to není předehra nadcházejícího nebeského ohňostroje a zda z toho nevznikne pro Zemi nějaká újma. Na hvězdu vzdálenou necelých 700 světelných let hned zaměřili vědci výkonný dalekohled VLT Evropské jižní observatoře a pořídili unikátní srovnávací snímky, které zachytily nejen její slábnutí, ale také zdánlivé změny tvaru.

Souhvězdí Orionu na snímku z 22. února 2012, v porovnání se snímkem pořízeným 21. února 2020. Hvězda Betelgeuze je znatelně slabší|foto: H. Raab,CC BY-SA 4.0,©

Všechno je naopak

24. února však přišly další nové informace: Betelgeuze se znovu rozjasňuje! Domněnky, že se vývoj přece jen obrátí, se potvrdily. Ukazuje se, že slábnutí bylo jen neobvykle dlouhým výkyvem jinak přirozené 430denní periodicity této proměnné hvězdy. Epizoda, kterou Ed Guinan z Villanovy univerzity nazval „mdlobou“, skončila. Vědci však budou hvězdu dále pozorně sledovat. Zmíněné snímky odhalily, že jedna polovina Betelgeuze slábla více než druhá. Nikdo neví proč.

Že tato hvězda jednou vybuchne je pravděpodobné. Skončí tak podle teorie hvězdného vývoje všichni červení veleobři. Astronomové se ale nedomnívají, že se tak stane v dohledné době. Mají však jiné hypotézy, kterými se snaží vysvětlit, co se s hvězdou děje. Podle vedoucího týmu Miguela Montargese existují dva scénáře - jeden počítá s ochlazováním povrchu v důsledku mimořádné aktivity hvězdy, druhý s uvolňováním velkého množství prachu, který směrem k nám vytváří obrovská mračna.

Naše znalosti chování rudých veleobrů jsou však stále neúplné a překvapení prý nelze vyloučit. Naposledy supernova zazářila na pozemské obloze v říjnu roku 1604 v souhvězdí Hadonoše. Potěšila tehdy i slavného rudolfínského hvězdáře Johanna Keplera.