Václav Draxl

To zakládá historicky druhou českou veřejnou knihovnou na hornickém severu - Palackého knihovnu v Oseku. Bylo to v roce 1897. Václav Draxl se projevil jako schopný organizátor, a tak ve stejném roce jej havíři poslali do Prahy, aby je zastupoval na říšském hornickém sjezdu. Od roku 1904 pracoval v Německu, Francii a Belgii a po třech letech se vrátil do severních Čech. Při toulkách světem se seznámil s anarchismem. Usadil se v Chabařovicích, kde se stal důvěrníkem Hornické federace na Ústecku. Jeho aktivity byly široké, v roce 1909 se stal šéfredaktorem Hornických listů, v jejichž redakci se seznámil s pozdějším spisovatelem Aloisem Šeflem. Oba se později stali přáteli politika Bohuslava Vrbenského. A právě z jeho podnětu byla v dubnu 1914 založena Federace českých anarchokomunistů.
Do událostí ale zasáhla válka. Václav Draxl byl v dubnu 1915 zatčen, umístěn do vazby v terezínské pevnosti a následně odsouzen za velezradu k dvaceti letům těžkého žaláře. Byl to mezi anarchisty skutečně exemplární případ, ostatní museli narukovat na vojnu nebo vyvázli jen s policejním dohledem. V Rakousku ale bylo jen máloco tak horké, jak to vypadalo, a tak už v roce 1917 byl Draxl propuštěn a odešel pracovat do wolframových dolů v Cínovci, kde se znovu potkal s redaktorem Hornických listů Aloisem Šeflem. O atmosféře posledních měsíců rakouského mocnářství svědčí, že Draxl se začal věnovat protirakouské činnosti ve spojení s českou Maffií, odbojovou organizací.
Konec války a vznik nové republiky umožnil Václavu Draxlovi rozšířit své politické působení. Byl zvolen do předsednictva ústředního Národního výboru menšinového pro severní Čechy v Duchcově, znovu začal vydávat Hornické listy a svolal sjezd Sdružení horníků. Pomáhal českému školství na severu - stál u zrodu podpůrných spolků a později řešil i stavbu českých škol. Stal se totiž poslancem Národního shromáždění a v Duchcově byl jmenován předsedou Okresní správní komise. Situace tehdy nebyla snadná, o čemž svědčí i dochované záznamy z jednání poslanecké sněmovny, kde v červnu 1921 poslanec Rudolf Lodgman von Auen, zvolený za takzvanou Německou volební pospolitost, a také další poslanci interpelovali tehdejšího ministra vnitra ve věci právě Václava Draxla. Okresní politická správa totiž slíbila, že v čele okresní správní komise bude Němec, ale funkcí byl prozatímně pověřen právě Draxl. Když ale provizorium trvalo déle než rok, což bylo i v rozporu s tehdy platnými zákony, německým poslancům došla trpělivost.
Jméno Václava Draxla stojí za připomenutí ještě kvůli jedné věci. Pro odlišný názor na zákon na ochranu republiky byl v roce 1923 vyloučen z České strany socialistické. Čtyři poslanci této strany, mezi nimi Draxl a Vrbenský, odmítli hlasovat ve věci zákona jednotně podle usnesení poslaneckého klubu. Vedení strany je vyloučilo a rozjelo proti nim kampaň v tisku. Draxl a Vrbenský podali na představitele strany včetně Václava Klofáče žalobu na ochranu cti kvůli rozšiřovaného hanopisu. K žádnému soudu nakonec nedošlo a čtyři rebelanti ze strany odešli. Ke cti Václava Draxla budiž podotknuto, že zatímco řada jeho nespokojených kolegů zamířila do KSČ, on sám vstoupil do sociální demokracie. Do velké politiky už se ale nepouštěl, stal se správcem dětské ozdravovny a domova hornických provizionistů v Horním Litvínově. Václav Draxl zemřel v Praze před sedmdesáti lety - 3. listopadu 1939.