Ústecké objevy: jak se dostat k lithiu, barokní dveře v muzeu a další nálezy depozitární archeologie

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, kolik písku se každoročně vytěží z mořského dna a jak moc to škodí přírodě, povíme si o příčinách tragického zemětřesení v Maroku a také o zlatém pokladu, který vykopal norský hledač s detektorem na ostrově Rennesöy, zmíníme se o úspěšném startu a plánované misi japonské lunární sondy SLIM a nakonec vám představíme asi nejslavnější astrofotografii českého autora, od jejíhož pořízení uplynulo 100 let.

Jak se dostat k lithiu

Dobíjení elektromobilu|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Ještě před nějakými třiceti lety bylo pro veřejnost lithium jen jednou z pozapomenutých značek z periodické tabulky prvků. Dnes je to strategický kov, o kterém se často mluví. Využití lithia je poměrně široké. Užívá se například pro výrobu speciálních skel nebo keramiky; najdete ho v lehkých slitinách, ze kterých se konstruují letadla, kosmické lodě nebo třeba družice. Hydroxid lithný slouží v kosmických lodích nebo ponorkách k zachytávání vydýchaného kysličníku uhličitého. Lithium je také v některých druzích jaderných reaktorů; jeho sloučeniny se používají třeba při vyvolávání klasických fotografií, ale také v medicíně a tak dále. Především, a odtud známe lithium asi nejčastěji, se tento nejlehčí kov používá do akumulátorů baterií. A to včetně baterií do elektromobilů a hybridních aut. A právě kvůli bateriím je lithium kov velmi žádaný. A v budoucnu bude ještě víc. Jeho nalezišť ovšem není mnoho.

Krušné hory. Panorama okolí Moldavy a Cínovce|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Evropsky nejvýznamnější jsou patrně lithiové zásoby na Cínovci v Krušných horách. Díky tomu se lithiem už dlouho, prakticky od první poloviny 20. století až do dneška, zabývají i vědci z Ústí nad Labem. Povídali jsme si o tom s chemikem Pavlem Janošem z Fakulty životního prostředí ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Objevy depozitární archeologie

Muzeum města Ústí nad Labem|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Muzejní depozitáře skrývají mnohá tajemství. Někdy za to mohou dějinné události, jindy pohnutá historie samotných sbírek či sbírkových předmětů; jsou i jiné důvody. Občas díky tomu dochází k nečekaným objevům. Někdy jde o špatně zařazenou zkamenělinu, jindy o dosud neznámý druh brouka, případně obraz starého mistra, považovaný dlouhá léta za kopii. Podobné objevování můžeme trochu nadneseně označit jako depozitární archeologii. Jeden z takových objevů se stal v září 2023 exponátem měsíce v Muzeu města Ústí nad Labem. Jde o barokní dvoukřídlá vrata jednoho z domů v ústecké Hrnčířské ulici, která byla po dlouhá léta jen anonymním depozitem. Pojďme si vyprávět jejich příběh.

Proč se ústečtí muzejníci o staré zaprášené dveře z depozitáře začali blíže zajímat právě teď, nám prozradil Jiří Belis, muzejní konzervátor a kurátor uměleckého řemesla... A pár slov věnujeme i zmíněné depozitární archeologii. Není to oficiální termín; jen odraz skutečnosti, že se také jedná o jakési hrabání, kopání či rytí. Nikoliv v zemi, ale v zaprášených koutech depozitářů, evidenčních kartách nebo archivních záznamech.