Trpí nevyléčitelnou nemocí, přesto pomáhá plnit sny druhých. Získal ocenění Via Bona

Milan Dzuriak
Milan Dzuriak

21letého Milana Dzuriaka z Jirkova na Chomutovsku ocenila Nadace Via za nezištnou pomoc druhým. Pomohl už několika hendikepovaným splnit si jejich sen. Tzv. Cestou proti bolesti se mu podařilo získat peníze na nákup elektrických vozíčků pro invalidy, výlet do Paříže nebo na mobilní telefon pro nevidomé. A to přesto, že sám trpí nevyléčitelnou nemocí.

„Mě to vlastně napadlo tak, že se mi před dvěma a půl lety stala taková nehoda s hendikepem ‒ zjistili mi nevyvinuté kyčle. Potom půl roku na to Bechtěrevova, neléčitelnou nemoc. Tím mě napadla myšlenka, že bych chtěl pomoci druhým, ukázat, že i s hendikepem se dají plnit cíle, plnit sny,“ říká 21letý Milan Dzuriak.

Chtěl pomoci kamarádům, tak vyrazil na kole kolem republiky

Před dvěma lety proto vymyslel Cestu proti bolesti, během které vybíral peníze, aby pomohl plnit sny hendikepovaným kamarádům.

„První ročník byl na kole kolem republiky, 2000 kilometrů, to mi trvalo měsíc. A letos to byla pěší túra ze Sněžky do Jirkova, to mi trvalo 14 dní. Bylo to o hodně náročnější než to kolo. Hlavně kvůli tomu, že mám ty kyčle špatný, i ty záda. Nesl jsem si batoh, který vážil 10 kilo. Ty kyčle dostávaly hodně zabrat a už po čtyřech dnech jsem poznal, že to byla velká hloupost. Procházel jsem velkým utrpením, ale řekl jsem si, že to dotáhnu do konce a povedlo se, díky Bohu,“ dodává Dzuriak.

Během svých dvou cest vybral Milan peníze pro své čtyři kamarády. První ročník pro Zdeňka Růžičku a Matouše Ulmana.


Pokud chcete Milana pozvat, aby u vás přednášel, nebo ho podpořit, stačí mu napsat na Dzuriak11@seznam.cz.

„Zdeněk je kluk v mém věku, ten si přál hlavně elektrický vozík, protože je na tom tak, že není schopen pohybu. Matouš Ulman je mladší, slavil 17 nedávno a jeho největším přáním bylo vidět Paříž. Obojí se nám povedlo díky tomu projektu, z čehož mám velkou radost, pro kluky to byl celoživotní zážitek,“ popisuje Dzuriak.

Druhý ročník se konal pro Terezku Lukšíkovou, devítiletou slečnu ze třetí třídy. Ta měla víc menších přání, například klávesy, protože je z hudební rodiny, nebo mobil pro nevidomé.

„To už se nám podařilo splnit. Řekl jsem si ale, že by byla škoda udělat druhý ročník jen pro jedno dítě a tak jsem vybral jsem ještě Standu Hrzinu, což je můj kamarád od šesti let. Ten je na vozíčku. Přál si notebook, aby mohl komunikovat se svou rodinou. A přál si také elektrický vozík. I to už je ze 60 % splněno,“ dodává Milan Dzuriak.

V pomoci druhým hodlá pokračovat dál. Zakládá i nadaci

Třetí cestu plánuje Milan Dzuriak na příští rok. „Když jsem to zakládal, měl to být jen jeden ročník. Mělo to ale takový úspěch, jaký nikdo nečekal, takže by byla hloupost, kdybych udělal jeden ročník a pak to skončilo. Takže jsem odhodlaný v tom pokračovat, dokud to aspoň trochu půjde a dokud to mé zdraví dovolí.“

Milan se chystá založit nadaci. Pod její hlavičkou chce vyrazit na další cestu proti bolesti a nepůjde o žádný lehký úkol.

„Teď budeme zakládat nadační fond, takže to bude oficiálně. Opět na kole ‒ ze Slovinska přes Alpy do Jirkova,“ plánuje 21letý mladík.

Kromě toho by rád ještě založil v Jirkově tradici charitativních plesů, ten první by se měl konat už letos.