Pověst z Chomutovska: Proč se bývalé štole říká Kravatova

Zpočátku se Švédové chovali zdrženlivě. Narazili ale v Čechách na odpor, a tak velitelé nechali jako odplatu švédským žoldákům volné ruce. Ti pak začali řádit jako posedlí - loupili, vraždili, obírali sedláky o dobytek, vypalovali celé vesnice… Kde lidé přežili, museli Švédy živit.

„To už se nedá snášet,“ rozhodl se jeden ze sedláků Hanuš Kravat (někde psáno i Krawat). Podle pověsti byl z Loučné. Vzal své pacholky a po nocích číhal v lesích na osamělé švédské vojáky. Pokaždé všechny zabil a těla pak házel do jedné štoly po rudném dolování. Dobře věděl, že nemůže nechat svědky, protože jinak se na něj přijde a bude zle.

Švédové si sice všimli, že někteří vojáci se v krušnohorských lesích ztrácejí, ale dlouho nevěděli proč. Zabloudili? Propadli se do nějaké jámy po těžbě rud nebo do rašeliniště? Roztrhali je hladoví vlci?

V té době měli podle pověsti Švédové ležení v Duchcově. A právě tam mířila skupinka vojáků, které sedlák Kravat také přepadl. Všechny pobil a naházel do štoly jako cizáky předtím. Jenže jeden z nich nebyl mrtvý, přežil. Nějak se vydrápal ze štoly a pak se dostal i do Duchcova ke svým.

Jestli zranění, která utržil, voják přežil nebo jim nakonec podlehl, pověst neříká. Co ale říká je, že se tak Švédové dozvěděli, kam se někteří jejich vojáci ztrácejí a kdo za to může. Poslali na Kravata silný oddíl. Sedláka zajali, jeho pacholky pobili, statek vypálili.

Zajatce odvezli do Prahy, kterou se tehdy Švédům částečně dařilo obsadit. A tam ho nechali popravit, aby každý viděl, jak dopadne ten, kdo si dovolí zabíjet ze zálohy švédské vojáky.

Štola pak dostala název Kravatova jeskyně a dá se do ní podívat i dnes.