Touha po tmavém nočním nebi, rady pro začínající astronomy a naši archeologové na výzkumu v Turecku

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o problémech s rozmrzajícím aljašským permafrostem, velkým producentem skleníkového metanu, prozradíme vám, jak by se možná do budoucna daly předpovídat blížící se erupce některých sopek, zmíníme se o nejstarších důkazech pití a dalšího užívání mléka našimi dávnými předky, představíme nejnovější objev švédských podmořských archeologů, kteří našli na dně Baltu válečnou loď ze 17. století a nakonec bude řeč o čínské vesmírné stanici Tchien-kung, která je po letech příprav a budování konečně kompletní.

Touha po tmavé noční obloze a rady začínajícím astronomům

světelné znečištění|foto:Unsplash, CC0 1.0

Řada odborníků v čele s astronomy už léta bojuje proti přebytku světla. Vypadá to, jako by se naše civilizace děsila noční tmy, která je přitom zcela přirozená. Svítíme na silnice, náměstí a chodníky, i v době, kdy jsou prakticky pusté. Osvětlujeme vegetaci, průmyslové areály, parkoviště i kulturní památky, a to mnohdy tak nešikovně, že přitom svítíme pánubohu do oken. Nad našimi městy i obcemi se v noci vznáší nažloutlé čepice rozptýleného světla, ve kterém se ztrácí to nejkrásnější, co na obloze máme: totiž hvězdy. Absence tmy neprospívá našemu zdraví a zbytečné svícení vyčerpává i naše společné kasy a peněženky. Ví se to už dlouho, ale někdy to vypadá, jako by nám to bylo jedno.

Pozorování hvězd je skvělá zábava|foto:Shutterstock

Proč je potřeba, aby byla v noci tma? Jistě to není jen kvůli lepšímu výhledu astronomů? Ptali jsme se Martina Gembece, manažera planetária v liberecké iQLANDII a popularizátora astronomie. Proč vznikla v roce 2009 ve východní části Jizerských hor, na hranici s Polskem, Jizerská oblast tmavé oblohy, první mezinárodní park tmavé oblohy na světě? Kde je u nás největší tma? Kam si zajít na veřejné pozorování noční oblohy? Kde a jaké si pořídit vybavení, pokud byste se chtěli potěšit vlastní hvězdářskou aparaturou?

Naši archeologové a výzkumy v Turecku

Starověký kamenný mlýnek na obilí, nalezený v Turecku|foto:Shutterstock

Před časem jsme si v Planetáriu povídali o takzvaných makrolitech, kamenných nástrojích, které patří mezi nejčastější archeologické nálezy vůbec. Jsou to různé kamenné podložky, otloukače, roztírací nástroje, drtidla, zrnotěrky, mlýnky, brousky, tlouky, hmoždíře a další užiteční pomocníci. Setkáváme se s nimi prakticky v celé historii lidstva a na různých místech po celém světě. Badatelé z Čech a Moravy, kteří se o makrolity zajímají, je proto nezkoumají jen u nás. Jezdí za svými výzkumy i do zahraničí. Například do Turecka.

Archeologické výzkumy českých badatelů v Turecku nám představil Jaroslav Řídký z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Podobné výzkumy umožňují vědcům nahlížet do minulosti našeho rodu hlouběji a také podrobněji. Nikdy se nedozvíme všechno, ale mnohé o našich předcích nám může být jasnější.