Svět učených v Komenského Labyrintu světa, omyly alchymie a elixír nesmrtelnosti

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o nových vzorcích, uložených nedávno do světové banky rostlinných semen na Špicberkách, představíme nález údajného sarkofágu zakladatele Říma Romula na Foru Romanu a také pokladu stříbrných mincí z konce třicetileté války na poli u Skutče. Uslyšíte o snahách společnosti R.M.S. Titanic, která chce ze slavného vraku vyzvednout telegrafní přístroj, jímž posádka lodi volala o pomoc a zmíníme se o měřeních seismometru SEIS marsovské sondy InSight, který na rudé planetě až dosud zaznamenal na 450 marsotřesení.

Svět učených, Labyrint světa a ráj srdce

Logo|foto:Český rozhlas

V letošním roce si připomeneme 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského. A tak vznikl projekt Komenský 2020, zaměřený na studenty škol a širokou veřejnost. Jeho tvůrci a organizátoři chtějí oslovit českou společnost s Komenského poselstvím, předat jeho odkaz současné mladé generaci a přizvat tak národ k navázání a dokončení Komenského „porady o nápravě“. To byl ostatně jeho velký sen: napravit lidstvo. Na svém stěžejním díle Obecná porada o nápravě věcí lidských pracoval po celý svůj život.

Jan Amos Komenský bývá po právu nazýván „učitelem národů“. O jeho životě i učeném didaktickém díle jste všichni slyšeli ve škole. I když jste toho nejspíš většinu zapomněli, pár názvů Komenského prací vám snad v hlavě utkvělo. Orbis pictus, Brána jazyků otevřená nebo třeba Velká didaktika.

Logo|foto:Český rozhlas

Mnohým z vás se jako první vybaví Labyrint světa a ráj srdce, ale kdybyste měli kohokoliv obeznámit s obsahem tohoto alegorického spisu, zůstanete nejspíš v rozpacích. Málokdo z našich současníků jej četl. Kdybyste ho otevřeli, zjistíte, že svět počátku 17. století nebyl horší ani lepší, než je ten náš – alespoň co se týče lidských ctností i nectností.

Komenský ve svém Labyrintu podal trefný popis jednotlivých stavů tehdejšího světa a nevynechal ani stav učenců a filosofů. Našim průvodcem po světě Komenského Labyrintu byl komeniolog Jan Hábl z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Tečka za alchymií

Logo|foto:Český rozhlas

Z alchymistického tyglíku pochází i duchovně-nauková tradice či filozofický směr tzv. hermetismu, za jehož zakladatele je považován mýtický egyptský mudrc Hermes Trismegistos, údajný autor řecky psaných spisů, sdružených do souboru Corpus Hermeticum. Jeho součástí je i tzv. Smaragdová deska, která obsahuje základní tezi hermetismu: „Je pravdivé, je jisté, je skutečné, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby dokonány byly divy jediné věci.“ Vykládat se to dá různě. Hermetismus je nicméně stále živý – jako jeden ze zdrojů duchovních proudů dnešní západní kultury, které se souhrnně označují jako esoterismus.

Čínský alchymista připravuje zázračný elixír. Ilustrace z taoistického spisu Sing-ming kuej-č' z počátku 17. století|foto:Wellcome Images, CC BY 4.0, ©

Pokud se na alchymii díváme v těchto širokých souvislostech, můžeme si položit zcela legitimní otázku: má ještě smysl zkoumat její dějiny a také praktické i myšlenkové postupy? Proč by se měla současná věda zajímat o alchymii a její historický vývoj? O tom hovoří chemik a znalec dějin alchymie Vladimír Karpenko z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze... Badatelé, kteří se zajímají o historii alchymie, se podle něj soustřeďují především na laborující alchymii – tedy na práci v laboratoriích, která se často přirovnává k jakémusi základnímu výzkumu. I když mnohdy nešlo o víc, než o známou metodu pokus – omyl. Alchymie však měla i svou duchovní či filozofickou nadstavbu. Nešlo v ní jen o zdokonalení člověka nebo zušlechtění lidstva. Třeba starověcí alchymisté v Číně se hojně věnovali snahám o prodloužení života a dokonce přípravě elixíru nesmrtelnosti. Moc jim to ale nešlo.