STK a vaše auto

Nástroj, který může policie používat už necelý rok a který jí měl pomoci dostat ze silnic totální vraky, se zatím ale v praxi příliš neosvědčil. Má to totiž několik háčků.

Stanice technické kontroly musí totiž být vzdálena od místa, kde nás hlídka zastaví, osm kilometrů - a to včetně zpáteční cesty.

Například na Hradecké D11 není v dosahu čtyř kilometrů ani jedna stanice technické kontroly. Okolo Plzeňské D5 jsou jen čtyři, zato u D1 jich najdete hned sedmnáct.

Když už je v blízkosti STK, špatně se policii hledá místo, kde auta u silnice zastavovat a prohlížet tak, aby nebrzdila provoz. V případě že technici uznají, že je auto nebezpečné pro provoz na pozemních komunikacích, platíme tisícikorunu za prohlídku my. V opačném případě musí částku uhradit policie.

Jak ale řidiči vědí, na každém starším autě, co už má něco naježděno, se dá něco najít. Například v jihočeském kraji poslala policie na prohlídku zatím jen tři auta a pokaždé zaplatil řidič.

Jasno v tom, jak auta prohlížet, nemají ani samotní technici. Ministerstvo dopravy totiž stále nevydalo metodiku, jak mají při prohlídce nařízené policií postupovat. Pravidla pro prohlídku být hotova už v červnu minulého roku, teď to prý vypadá na konec února.

Nikdo také neví, jak bude policie za prohlídky stanicím technické kontroly platit. Papír, se kterým řidič na prohlídku přijede, není totiž klasická objednávka. Novela zákona už tedy sice platí téměř rok, ale do praxe se možnost, jak vyhnat ze silnic vraky dostává opravdu hodně pomalu.